Lunární domy z moči astronautů? Na tomto nápadu můžete stavět!
4. 4. 2020 – 17:53 | Vesmír | Ladislav Loukota | Diskuze:
Měsíc je svou blízkostí k Zemi předurčen k tomu, aby se stal místem první stálé základny lidí na cizím vesmírném tělese. Vědci proto přemýšlejí, jak a z čeho tam stavět.
Jedním z klíčových problémů plánů na osídlení Měsíce (i cizích planet) jsou stavební materiály.
Doprava na Měsíc je drahá. Přeprava kilogramu nákladu ze Země stojí zhruba 22 tisíc dolarů. Je proto nutné co nejvíc využít stavební materiály a přísady které se dají získat přímo na Měsíci.
Víme už, že tam najdeme třeba regolit – nezpevněnou horninu, která tvoří povrch Měsíce, anebo vodu, která je ve formě ledu na pólech. Nutné však bude ještě změkčovadlo, které se i na Zemi často přidává do cementu, betonu a dalších stavebních materiálů.
Kde ho vzít? Astronauti si ho mohou sami vyrobit – z vlastní moči.
Močovina jako plastifikátor
K tomu, že lidská moč může být významnou přísadou lunárního betonu, dospěla studie Shivy Pilehvarové z norské Østfold University College.
Změkčovalo by lunárním stavbám dodalo pružnost, a tak je chránilo před popraskáním. Podmínky na Měsíci jsou z pozemského pohledu extrémní, panují tam teploty od -130 °C do +120 °C.
Stavět na Měsíci je možné třeba 3D tiskem cihel z lunární půdy – regolitu. Stejně jako u cihel na Zemi však budete potřebovat vodu, třeba z lunárního ledu, a také – plastifikátor.
zdroj: YouTube
Nová studie zmiňuje i to, že namísto čisté vody z ledu by bylo možné využít vodný roztok z moči astronautů.
Testy simulované lunární půdy obohacené o močovinu už potvrdily, že tato přísada je dobrý plastifikátor. Zlepšuje zpracovatelnost, snižuje křehkost cihel a zvyšuje i jejich odolnost v tlaku.
"Doposud jsme nezkoumali, jak bude močovina extrahována z moči astronautů," sdělila ke studii její spoluautorka Anna-Lena Kjøniksenová. "Jenom jsme studovali, zda by se k něčemu hodila. A dospěli jsme k tomu, že i vodní roztok z moči může být významnou součástí celkové směsi."
Fekální štít
Norská studie není první, která identifikuje lidské odpadní látky jako užitečné ve vesmíru. Před několika lety plánoval například miliardář a první kosmický turista Dennis Tito vyslat dvojici lidí na oblet Marsu.
Mise dostala název Inspiration Mars. Plavidlo mělo sestávat z modulu Orion, k němuž měl být připojený nafukovací "obytný" modul. Stěny obytného modulu měly být plné oddělených "kapsiček" s vodou, které by posádku chránily před radiací.
Vodu měla posádka postupně spotřebovávat. Chráněna by ovšem byla nadále – ve stejných kapsách by se namísto vody uskladňovaly odpadní produkty posádky, které vodu obsahují také.
Inspiration Mars se neuskutečnila a její "fekální štít" budoucnost kosmonautiky neinspiroval. Zato se ale na Měsíci můžeme dočkat kreativní přísady do tamního betonu.
Jak Inspiration Mars, tak i nejnovější studie ukazuje, že skutečné dobývání vesmíru bude muset být maximálně efektivní. A to se týká i odpadních produktů, které by měly mít co největší přínos pro celkově přežití stanice či později kolonie.
Studie byla publikována v časopisu Journal of Cleaner Production