Medvědi i lidé jsou stvořeni k lenošení, ukázal nový výzkum
19. 4. 2021 – 21:09 | Příroda | Pavel Jégl | Diskuze:
Vědci konečně vysvětlili záhadu, proč se ve volné přírodě tak často protínají cesty medvědů a lidí.
Medvědi grizzly se v krajině pohybují jako většina lidí. Raději chodí po rovinatých stezkách než po těch, které stoupají do svahů. Volí také pomalejší tempo proti rychlejšímu.
Upozorňuje na to pozoruhodná vědecká studie, publikovaná časopise Journal of Experimental Biology, která tyto severoamerické šelmy zkoumala a porovnávala jejich život pod širým nebem s životem lidí. Její součástí byli také medvědi žijící v zajetí i ve volné přírodě, běžecký trenažér, nakrájená jablka a GPS přijímače.
„Výzkum rozšiřuje naše chápání toho, jak přirozený instinkt šetřit energii utváří chování všech živočichů, včetně člověka,“ píše se v úvodu studie.
Zjištění studie vysvětluje, proč se v přírodě tak často protínají cesty medvědů a lidí. Může proto posloužit jako užitečná připomínka, jak si pobyt v přírodě naplánovat s ohledem na bezpečí všech zúčastněných.
Přirozené je nehýbat se
Výzkumy naznačují, že lidé jako druh mají sklony k lenivosti a jsou naprogramováni tak, aby se vyhýbali aktivitě. Ve všeříkající neurologické studii z roku 2018 například záznam mozkové aktivity ukázal, že dobrovolníky mnohem více přitahovaly fotografie lidí na židlích či v houpací síti než lidí v pohybu.
Vrozená preference nehýbat pro nás byla podle všeho kdysi dávno užitečná – v dobách, kdy lov a sběr vyžadovaly na rozdíl od odpočinku ve stínu stromů hodně úsilí a mnoho kalorií. Příliš malá aktivita nám však dnes, když je všude jídla dostatek, působí problémy.
Jak moc zálibu v lenošení sdílíme s ostatními živočišnými druhy, však nebylo jasné. Na scénu však přišli medvědi grizzly, kteří žijí v medvědím středisku univerzity v západoamerickém státě Washington.
Biologové se rozhodli zjistit, kolik energie grizzlyové spotřebují při různých druzích pohybu a jak taková zjištění mohou ovlivnit chování v jejich každodenním životě.
Viděli jste grizzlyho na běžeckém trenažeru?
Vědci postavili bytelnou konstrukci kolem běžeckého trenažéru původně určeného pro koně. Po úpravách se pás mohl naklonit nahoru nebo dolů. Pak naučili devět medvědích samců a samiček – z velké části narozených v zajetí – aby na pás vylezli a dali se na pochod, zatímco za odměnu jim dávali kousky párků či jablek.
Vědci měřili rozdíly ve složení vzduchu v konstrukci, a tak určovali, kolik energie medvěd vynaloží při různých rychlostech a při cestě z kopce nebo do kopce. Vědci při tom zjistili, že pro medvědy je z fyziologického hlediska nejvýhodnější jít rychlostí kolem čtyř kilometrů za hodinu. V takovém tempu spotřebují nejméně kyslíku.
A konečně vědci shromáždili informace o pohybu divokých medvědů, mimo jiné pomocí GPS statistik o pohybu grizzlyů z Yellowstonského národního parku. Tyto záznamy porovnali s předchozími studiemi pohybu lidí a dalších zvířat po volné krajině.
Vyplynul z toho jednoznačný závěr: Při srovnání dat vědci zjistili, že divocí medvědi jsou podobně jako lidé stvořeni k lenošení.
Loudají se po vrstevnicích
Výzkumníci očekávali, že se medvědi pohybují nejefektivnější rychlostí, kdykoliv to jen jde, uvádí Carnahan. Ve skutečnosti se po Yellowstonském parku toulají fyziologicky neúčinnou a loudavou průměrnou rychlostí 2,2 kilometru za hodinu.
„Medvědi si také vždy vybírali co nejméně prudký svah, i když to znamenalo, že jejich cesta bude delší. Chodili po vrstevnici, kdykoli to bylo možné,“ cituje deník The New York Times vedoucího studie Anthonyho Carnahama.
Preferované stezky se podobaly těm, které při pohybu v přírodě volí lidé, což dokládá další snímek.
„Grizzlyové se přitom podobně jako jiní medvědi mohou náhle pohnout s dechberoucí rychlostí a zuřivostí – když se jim chce,“ upozorňuje Carnahan. „Viděl jsem medvěda přeběhnout přes horskou louku za šest nebo sedm minut, zatímco mně ji trvalo přejít celé odpoledne.“
Studie také netvrdí, že se lidé na vycházkách v přírodě jen loudají a drží se rovin, ale dokládá, že výběr náročnějších stezek vyžaduje vyvinout určité fyzické i psychické úsilí. Kromě toho připomíná, že přírodu sdílíme s velkými predátory, kteří stojí na vrcholu potravního řetězce a kteří si mohou vybrat stejnou stezku jako my.