V posledním desetiletí se tyto možnosti přiblížily realitě díky levnější výpočetní technologii a vyššímu dosahu internetu - na vlastní oči jsme to mohli vidět kolem roku 2010, kdy došlo skoro "přes noc" na rapidní nárůst civilních dronů.

Stále častěji se však objevují i snahy drony restriktivně regulovat a mnohdy to má notně absurdní rozměr. Nejnověji v samotném San Franciscu, proslaveném jeho inklinaci k technologickým výstřelkům.

Robotům vstup zakázán

Nařízení prozatím nebylo přijato, pokud by se tak však stalo, de facto by zrušilo testované doručovací kolové roboty v jejich nynější podobě a dost možná ukázalo cestu pro legislativy v dalších městech.

Stroje jsou totiž testovány na chodnících několika čtvrtí San Francisca – zhruba metrové jezdící roboty, využívající elektrického pohonu, tam zkouší startup Marble k donášce jídla. Ačkoliv se robot pohybuje sotva rychlostí 6 kilometrů v hodině, radní Norman Yee mašiny pro jejich cestování na chodnících považuje za rizikové.

"Chci ponechat chodníky bezpečné pro obyčejné lidi," sdělil Yee pro noviny San Francisco Chronicle. "Pro seniory, děti či postižené, kteří nejsou schopni obratnějšího pohybu." Původně prý zvažoval pouhou regulaci robotů, došel však k tomu, že by bylo nemožné ji kontrolovat. Yee sám vidí kriticky rovněž služby jako Uber a Lyft, protože prý zvyšují ve městech míru dopravních zácp.

Řešení pro roboty je samozřejmě nasnadě - přesunout dopravu na silnice, potažmo na cyklostezky. Na ty však už San Francisco přesunulo i segwaye, a samozřejmě rovněž bicykly. Roboti Marble jsou navíc postaveni právě pro rychlost na úrovni průměrného chodce. Bylo by tak nutné je překopat. Yee v reakci sdělil, že v budoucnu by optimálním řešením bylo vybudovat speciální pruh pro roboty.

Relativně žabomyší spor s vcelku absurdním výstupem slouží jako dokonalá ilustrace aktuálního zápolení regulačních orgánů s probíhající robotickou revolucí.

Faktem totiž je, že má-li něco kapacity na rapidní omezení využívání dronů a robotů obecně, je to právě dosah nejrůznějších regulačních uzákonění. Nejvíce je to znát na segmentu vyvíjených dopravních dronů, které by mohly přinést zrychlení a zlevnění doručování po celém světě.

Existuje i pohled, který v dronech a dalších podobných "disrupčních" technologiích vidí nejrychlejší cestu rozvojových zemí, jak by mohly dohnat Západ, což lze objektivně označit za pozitivní trend. Ačkoliv se však doručovací drony snaží co nejrychleji vyvinout UPS, DHL i Amazon, mnohé z existujících regulací jim v tom do značné míry hází klacky pod nohy.

Robotika vs. regulace

Americká FAA například požaduje, aby civilní drony vážily méně než 25 kg, přičemž se od operátora nesmějí vzdálit na více než 120 metrů a k tomu nesmějí létat v noci, při západu či východu slunce a nad velkými shromaždišti lidí. Zatímco například při použití dronů ve zpravodajství by to vadit nemuselo, možnosti doručování to ale výrazně osekává. 

Je možné, že úspěšné testování vytvoří na zákonodárce tlak ke změně pravidel, ironií osudu však snaha o snížení počtu regulací v Trumpově administrativě této změně pravidel brání. Nynější pravidla totiž drony kategorizují jako běžná letadla a aby se to změnilo, musely by vzniknout zcela nové kategorie. Tedy další regulace.

V tuto chvíli nelze jednoznačně říct, nakolik je uvolnění pravidel či naopak restrikce brzdou pokroku, a nakolik skutečnou nezbytností. Kromě hlasu průmyslu, který je jednoznačně pro uvolňování pravidel, máme v případě dronů i rostoucí počet nehod.

Loni v srpnu zemřela v Londýně žena po pravděpodobné srážce vozu se soukromým dronem – jednalo se zřejmě o první smrt způsobenou civilním dronem. Seznam dalších incidentů je delší, než by asi mnoha lidem bylo libo: od havárie malého dronu na trávníku Bílého domu přes dron, který spadl před Angelu Merkelovou až po dron, do kterého nad Anglií skoro naletěl Airbus A320. To vše naznačuje, že nějaká forma omezení dronů je na místě. Otázkou spíše je, jak razantní by měla být.

Neustále se vyvíjející debatu kolem dronů samotných nejlépe ilustruje švédský zákaz kamer na dronech z loňského podzimu. Švédi je totiž zařadili mezi sledovací zařízení, které jejich zákony povolují jenom jako nástroj prevence zločinu – kam řízení dronu jaksi nespadá. Netrvalo ani půl roku a švédský ministr spravedlnosti Morgan Johansson představil návrh nového znění nařízení, které dronům umožnilo výjimku.

Mezitím však s jinou ostrou regulací přišla pro změnu Kanada, když zábavním dronům zakázala létat do výšky nad 90 metrů, ale zároveň jim nařídila být alespoň 75 metrů od budov, lidí nebo vozidel. Tedy je v zásadě odsunula mimo město.

Dopravní drony a roboti se nakonec mohou dostat do jiné kategorie. Les nařízení nejen kolem dronů a robotů, ale disrupčních technologií je každopádně už nyní řádně hustý. I v našich končinách lze připomenout třeba brněnský zákaz služby Uber.

Konvenční myšlení naznačuje, že regulace robotiky se budou stát od státu lišit, a ty nejefektivnější postupně převezmou i další země. Jak však lze vidět, selský rozum v případě dronů mnohdy pokulhává a adaptace zákona na nové trendy může být ještě pomalejší, než je jinak zvykem.