Pokud má v našem vesmírném sousedství někde šanci život, tak to je zejména na Jupiterově měsíci Europa.

Pod ledovou krustou Europy se nachází oceán kapalné vody. Data naznačují, že je teplý, slaný a bohatý na kyslík. Co víc, vyhlídky na existenci aspoň primitivních forem života teď posílil výzkum, který naznačuje, že oxid uhličitý, zjištěný na měsíci, pochází z tamního oceánu, informuje magazín Phys.

Vodní svět

Europa je malý měsíc, který objevil už v sedmnáctém století toskánský astronom Galileo Galilei. Nese jméno podle Európy, jedné z milenek boha Dia. To, že pod jeho ledem je obrovské množství tekuté vody víme už půl století, od mise sondy Pioneer.

Ilustrace gejzírů vodní páry tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. | zdroj: Profimedia

Podle pozdějšího měření sondy Galileo by tamní množství vody mohlo být víc než dvojnásobné ve srovnání s množstvím vody na povrchu Země. Vodu v tekutém skupenství patrně udržuje žhavé nitro měsíce, které zahřívá gravitace Jupitera.

Ačkoli tento oceán jsme přímo neviděli – je ukryt pod 15 až 25 kilometrů silným povrchovým ledovcem – na existenci tekuté vody upozorňují mimo jiné výtrysky vodní páry. Snímky z Hubbleova vesmírného teleskopu ukázaly, že stoupají nad ledový povrch Jupiterova měsíce až do výše 200 kilometrů.

Dosud však nikdo neprokázal, že oceán obsahuje vhodné molekuly, pro život – zejména uhlík, který je základním stavebním kamenem života na Zemi.

Už dříve byl sice na Europě zaznamenán oxid uhličitý, ale nebylo zřejmé, odkud pochází. Vědci nevěděli, zda ho na měsíc nedodal třeba meteorit nebo asteroid.

Nyní však plyn, jehož molekula je tvořena jedním atomem uhlíku a dvěma atomy kyslíku, zaznamenal teleskop Jamese Webba infračerveným spektrometrem na povrchu Europy, v geologicky mladé oblasti Tara Regio. A to naznačuje, že vznikl uvnitř měsíce.

„Předchozí pozorování Hubbleova teleskopu ukazují na přítomnost soli vzniklé v oceánu v oblasti Tara Regio. Nyní pomocí Webba vidíme, že je tam silně koncentrován také oxid uhličitý. Proto předpokládáme, že uhlík má původ ve vnitřním oceánu,“ cituje Live Science planetární vědkyni z Cornellovy univerzity Samanthu Trumbovou,

Trumbová je hlavní autorkou jedné ze dvou studií o nových pozorováních Europy, které byly 21. září zveřejněny v časopise Science (tady a zde). Vědci v nich dospěli k závěru, že oxid uhličitý se dostal z oceánu teprve nedávno, protože na povrchu dlouho stabilní nezůstává.

Výzkumníci zjistili, že na Europě se vyskytuje jak krystalický, tak amorfní oxid uhličitý s neuspořádanou molekulární formou. Jeho vysokou koncentraci zaznamenali v místě nazývaném „oblast chaosu“, kde je narušena povrchová ledová kůra a kde se mezi sebou posunují kůra a vnitřní oceán.

Vyplní se proroctví A. C. Clarka?

K fascinující Europě by v příštích letech měly doletět dvě sondy. Mise NASA Clipper, jejíž start se očekává v roce 2024, zajistí pozorování měsíce z oběžné dráhy se zaměřením na hledání molekul a podmínek vhodných pro život.

Evropská kosmická agentura mezitím v dubnu vypustila sondu JUICE (Jupiter Icy Moons Explorer), která k plynnému obru Jupiterovi dorazí v roce 2031. Tato loď provede 35 průletů kolem měsíců Europa, Ganymedes a Callisto.

Mise, která by se dokázala provrtat kilometry ledu až do podzemního oceánu, je stále nad možnosti naší techniky.

Pokud by se nám ale jednou podařilo život pod ledem najít, naplnilo by se proroctví spisovatele-vizionáře A. C. Clarka, který o něm psal už před čtyřmi desítkami let v knize 2010: Druhá vesmírná odysea.