S tím souvisí i problémová aplikace léků, jejichž transport na „místo činu“ spoléhá na krevní řečiště. V případě mozku jim cestu zahrazuje tzv. hematoencefalická bariéra, oddělující mozek od cévního systému.

V mozku sice existují oblasti, kde tato bariéra schází, ale obecně platí, že se s ní při léčbě musíme nějakým způsobem popasovat. Právě v tomto ohledu nám rozvazuje ruce rozvoj nanotechnologií.

V kanadském Montréalu se výzkumníkům povedlo vpravit do myšího mozku magnetizované nanočástice, které pak byly zahřáty rádiovými vlnami a došlo tak k uvolnění kýžené látky.

zdroj: Mycroyance

Revoluční metoda má jediný háček: zatím přesně nevíme, kolik vnější energie vlastně mozek snese, a proto je potřeba před nasazením postupu do běžné praxe dbát na jeho důkladné otestování.

Pokud by se ale povedlo přijít s řešením, které mozku nezpůsobuje žádnou vedlejší újmu, otevřel by se zcela nový prostor k přímému nasazení léků v oblastech, kam je doposud nebylo možné dostat jinak, než invazivní – a tedy vysoce rizikovou – metodou.