Aniž bychom chtěli dělat reklamu britskému řetězci Sainsbury's, jeho snaze neplýtvat potravinami, které se nestihnou prodat, jedině tleskáme. Znáte to: zboží s prošlou lhůtou spotřeby se nechá ještě chvíli poválet ve slevách, ale když ani tam nenajde svého kupce, jde do odpadních kontejnerů.

Tuhle velice nešetrnou praxi některé uvědomělejší firmy začínají měnit a na příkladu Sainsbury's si lze ukázat, že prošlé zboží může mít hned celou řadu uplatnění. Tím prvním jsou různé charitativní organizace, které použitelné potraviny dokážou zpracovat do jedlé podoby. Další ve frontě přešlapují zoologické zahrady, jejichž nájemníci si zvládnou bezpečně pochutnat i na menu, ze kterého by se lidský žaludek obrátil naruby.

Tou revolucí, ke které se v rámci Sainsbury's připojil obchod v anglickém Cannocku, je ale anaerobní digesce nebo hezky česky vyhnívání. Tímto procesem se zabývají specializované továrny, vyrábějící z organického odpadu bioplyn. A právě bioplyn z potravinového odpadu, navezeného ze sítě Sainsbury's, by měl poskytnout energii na kompletní provoz celé pobočky v Cannocku.

zdroj: Sainsbury's

Pravda, nejde o energii čistou zcela a úplně: kromě bioplynu vzniká během anaerobní digesce jednak digestát, který lze použít jako hnojivo, ale především množství oxidu uhličitého (CO₂₎. Ptáte se, co je tak úžasného na technologii, která vyrábí skleníkový plyn podobně jako její „špinavé“ kolegyně?

Podobně právě ne. V tomhle případě jde totiž o plyn, který je součástí normálního přírodního cyklu, kdy odumírající rostliny svým rozkladem oxid uhličitý vydávají do oběhu a nové rostliny ho zase přijímají. V tom se cyklus zásadně liší od zpracování fosilních paliv, dolovaných z hlubin planety – bez lidského přičinění by v nich obsažený CO₂ zůstal tam, kde je teď.

Odklon od fosilních paliv je jedním z velkých úkolů 21. století, a i když jeden obchod kdesi v Anglii ještě energetickou revoluci nedělá, držíme palce, aby příklad Sainsbury's inspiroval i další velké řetězce.