Póly naší přirozené družice jsou podle dosavadních výzkumů bohaté na vodu. Pokud bychom však v jejím hledání selhali nebo našli jen její stopové množství, plány na kolonizaci Měsíce a následně i Marsu by padly.

Jak píšeme výše, pokud víme, vody je u pólů mnoho. I kdybychom ji ale nenašli nebo neuměli získat, v měsíční litosféře je uloženo obrovské množství kyslíku. Konkrétně se nachází v regolitu – jemném lunárním prachu. Jde zejména o drobná zrna plagioklasů, olivínů, augitů, pyroxenů a křemenných zrn.

Jsou to nejrůznější sloučeniny kyslíku, který doplňují nejčastěji křemík, vápník a sodík s dalšími prvky.

Ne voda, ale regolit je klíč

Nemusíme na Měsíci pracně hledat vodu. Stačí z regolitu extrahovat kyslík. Na tom pracuje odborný tým z Blue Alchemist.

Vyvíjí speciální pec MRE (Molten Regolith Electrolysis) schopnou roztavit regolit pomocí elektrolýzy a oddělit jednotlivé komponenty. Umožnila by výrobu kyslíku pro dýchání i raketové motory a další suroviny pro stavbu základen.

Astronauti by mohli přímo na lunárním povrchu stavět solární panely, a to díky zmíněnému křemíku.

Není třeba je vyrábět na Zemi a pracně a draze dopravovat na Měsíc, což platí i o ostatních surovinách. Podle odborníků můžeme k produkci využít lunární půdu.