Je to ikonický obraz, nejslavnější dílo Rembrandta van Rijna, jednoho z nejlepších malířů všech dob. Je známý pod názvem Noční hlídka a Rembrandt ho namaloval v roce 1642.

Obraz je obdivován zejména pro to, jak barokní mistr vystihl hru světla a stínu i dynamiku pohybu. Rembrandt ho vytvořil pro velitelství amsterdamské vojenské posádky. Zobrazuje oddíl vedený kapitánem se šerpou, který odchází na stráž.

Téměř čtyři století po svém vzniku by nás toto dílo, klenot nizozemského Rijksmusea, který na vlastní oči spatřily miliony lidí, nemělo ničím překvapit. Přesto na obraze, který je více než 3,6 metru vysoký a široký téměř 4,4 metru, experti nalezli překvapivou věc.

Jejich nová studie publikovaná v odborném časopise Angewandte Chemie International Edition popisuje dosud netušené detaily ukryté pod povrchovým pigmentem Rembrandtova obrazu.

Náčrt pod olejomalbou

Při restauračních pracích v roce 2021 podrobili experti obraz rentgenové analýze. Mapování jeho složení odhalilo věc, která zůstávala poslední čtyři staletí lidskému oku skryta.

Výzkumníci obraz podrobili několika metodám analýzy. Nejprve použili skenovací rentgenovou fluoresenci (MA-XRF). Ta na plochu obrazu vysílá rentgenové záření, které je absorbováno a poté vyzařováno pigmentem obrazu.

Různé prvky se pod tímto záření chovají různým způsobem, což umožňuje identifikovat jejich rozložení nejen na povrchu obrazu, ale i v jednotlivých vrstvách pod ním. Díky tomu se může čtyři století stará malba zobrazit jako nový obraz.

Mapováním vysokého obsahu vápníku v hlubší vrstvě bohaté na křídu tak badatelé pod olejomalbou odhalili stopy podkladové skicy. Ještě před prvním dotykem štětce tedy Rembrandt zjevně kreslil na plátno přípravné náčrty.

Překvapivý nález

Nebyl to však jen samotný obraz, který badatele zaujal. Další použitá technika – rentgenová prášková difrakce – odhalila přítomnost mravenčanů, včetně vzácného mravenčanu olovnatého (sůl kyseliny mravenčí, která vzniká reakcí s olovem). Ten se v sedmnáctém století století používal při výrobě bílých a žlutých odstínů, ale až dosud podle expertů nebyl ve starých obrazech nikdy odhalen.

„Na malbách byly mravenčany olova zaznamenány pouze jednou v roce 2020, avšak jen při modelování chemických změn během stárnutí barev“ píší vědci ve studii.

Vědci předpokládají, že mravenčany olova rychle degradují, proto dosud na starých malbách nebyly objeveny.

Detekovat je ale mohou nejnovější metody v zařízení ESRF (European Synchrotron Radiation Facility), které byly použity na Noční hlídku.

„Nejenže objevujeme formáty olova, ale identifikujeme je i v místech, kde se nenachází olovnatý pigment, bílá, anebo žlutá,“ řekl magazínu Science Alert fotochemik Victor Gonzales z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum, který se podílel na studii.

Netrpělivý mistr

Ze zmíněného nálezu vyplývá, že Rembrandt zřejmě přimíchával do malířského oleje oxid olovnatý, zjevně aby urychlil schnutí světlejších barev. Interakcí s dalšími molekulami se z něj časem staly formáty olova.

Z toho se dá udělat závěr, že také velcí malířští mistři jako Rembrandt mohli být tváří v tvář obrazům netrpěliví.

Prozatím je ale možná také alternativní hypotéza, podle které tyto formáty mohly vzniknout při pozdějších úpravách obrazu, které jeho podobu do značné míry proměnily.

Obraz, který známe jako „Noční hlídku“, Rembrandt maloval jako denní scénu a obraz pojmenoval „Rota domobrany II. okresu pod velením kapitána Franse Bannincka Cocqa“.

Teprve necitlivé nánosy nových vrstev laku, které měly dílo chránit, ve spojení se špínou a sazemi způsobily ztmavnutí díla. Snaha uvést ho do původní podoby byly zatím neúspěšné.

Studie složení obrazu však mohou odhalit vzhled původní malby.

„Kromě toho, že náš výzkum přináší informace o Rembrandtových malířských technikách, otevírá také nové možnosti v oblasti reaktivity historických pigmentů, a tím i v oblasti ochrany kulturního dědictví," upozorňuje analytický chemik Koen Janssens z Antverpské univerzity.