Nositelná elektronika: Dobrý sluha, ale zlý pán

25. 6. 2015 – 20:45 | autor: Jan Toman | komentáře:

Nositelná elektronika: Dobrý sluha, ale zlý pán
Pro někoho zcela zbytečný vynález, jiní už bez chytrých hodinek nedají ani ránu | zdroj: Robert Scoble

Chytrá elektronická zařízení se stávají čím dál těsnější součástí našich životů. Ty tam jsou doby, kdy se chytrým telefonem chlubilo jen pár technologických nadšenců. Dokonce i takové „bomby“ jako brýle s displejem dnes už překvapí málokoho.

Do módy přichází daleko osobnější nositelná elektronika jako třeba chytré hodinky nebo jejich o něco specializovanější varianta, fitness náramky.

Tento trend se navíc jen tak nezastaví. Téměř nikdo dnes nepochybuje o tom, že se budou chytrá elektronická zařízení s našimi těly sbližovat čím dál víc. Nejen, že vznikají daleko výkonnější varianty již existujících typů, ale v blízké budoucnosti se počítá mimo jiné s nástupem chytrého oblečení schopného monitorovat naše tělesné pochody.

Hudbou nepříliš vzdálené budoucnosti potom mohou být podkožní čipy nebo chytré tetování. Už náš zvyk každodenně používat chytré telefony z nás dělá do jisté míry kyborgy. Možná se ani nenadějeme a skončíme jako napůl lidé, napůl stroje.

Důležitou otázkou ovšem zůstává, jaký vliv bude mít čím dál intenzivnější spojování technických vychytávek s každodenním životem na lidskou psychiku.  První vlaštovkou v tomto směru je výzkum britských vědců na vzorku 200 žen využívajících fitness náramky, tedy zařízení monitorující tělesnou aktivitu, cvičení a množství spálených kalorií.

Téměř všechny účastnice si navykly náramek nosit neustále a už jen tento fakt vedl k tomu, že se začaly stravovat zdravěji, více a rychleji chodit a také častěji cvičit. Ve valné většině se z náramku stal přítel, provázející člověka životem. Ženy náramky často kontrolovaly a splnění naprogramovaných cílů u nich vedlo k pocitům uspokojení, štěstí, pýchy a další motivace.

Že je to až moc růžové, aby v tom nebyl háček? Neustálé nošení náramku mělo i výrazně stinné stránky. Účastnice se na něm staly do jisté míry závislými. Většina by se pro zapomenutý náramek vrátila domů i z práce, dobrá polovina se bez něj cítila nahá a své cvičení považovala za mrhání časem.

Nadpoloviční většina se zároveň cítila neustále pod tlakem a měla pocit, že náramek ovládá jejich každodenní činnosti. Dobrá třetina ho dokonce označila za nepřítele, vyvolávajícího v nich pocit viny.

Možná se není až tak čemu divit. Stačí si vzpomenout na kocoura Garfielda a jeho vztah k váze. Rozdíl ovšem je, že nenáviděnou váhu nemusel nosit všude s sebou.

Každý pokrok s sebou přináší světlé i stinné stránky a při zapojování čím dál většího množství chytrých zařízení do našich životů bychom to měli mít přinejmenším na paměti.

Zdroje:

Nejnovější články