Každému něco chutná více, něco méně a něco by raději nikdy nestrčil do úst. Na vybíravost ve stravování v dětských letech však nemá vliv výchova, ale naše DNA, zjistila studie publikovaná v časopisu Journal of Child Psychology and Psychiatry.

Asi každý z nás v raných dětských letech někdy křičel, když odmítal nějaké jídlo, co se nám nelíbilo. Snad každý má jedno jídlo nebo potravinu, které se vyhýbá celý život obloukem. Konflikty mezi matkami a dětmi kvůli jídlu často vedou ke stresovým situacím.

Dochází ke zbytečným hádkám a výčitkám. Jak ovšem podle deníku The Guardian odhalil tým vedený britskými behaviorálními genetičkami Zeynep Nasovou a Clare Llewellynovou, ve skutečnosti za to nemohou rodiče a jejich výchova, ale genetická výbava jejich dětí. 

Výzkum sledoval jednovaječná a dvojvaječná dvojčata ve věku 16 měsíců až 13 let. První skupina má 100 procent totožných genů, druhá jen polovinu. Celkem se zúčastnilo 2 400 párů, jejichž rodiče vyplnili dotazníky o stravovacích návycích svých dětí.

Identická dvojčata si byla ve vybíravosti jídla mnohem více podobná než neidentická, což expertům potvrdilo, že geny hrají v našem stravování mnohem větší roli, než jsme si mysleli. Je to tedy naše přirozenost, nikoli otázky výchovy.

Jak se to mění s věkem  

Podle závěrů výzkumu se u nás vybíravost v pozorovaném věkovém rozpětí příliš nemění. Její vrchol odborníci zaznamenali během sedmého roku života. Pak se začal tento trend nepatrně lepšit, uvedli odborníci.

U 16měsíčních batolat zodpovídají geny za vybíravost z 60 procent. Mezi třetím a 13tým rokem tento podíl stoupl na 75 až 80 procent. Rodiče však navzdory vlivu DNA nejsou úplně bezbranní, uklidňují vědkyně.

Na batolata má z 25 vliv také to, co jedí doma. Llewellynová pro tohle období života dítěte doporučila nabízet mu opakovaně ty samé potraviny, hlavně ovoce a zeleninu. S dospíváním pak vliv rodičů ustupuje a otěže přebírají jiné faktory.

Každé dítě v pozdějším věku ovlivňují spíše zážitky anebo inspirace od přátel. Z výsledků práce tedy vyplývá, že pokud vám něco od dětských let opravdu nechutná, máte to zakódováno v DNA. „Vybíravost v jídle není něco, co by vyplývalo z výchovy,“ uzavřela Nasová.