Pozůstatky kamenných stěn kolem řeky Nilu jsou nejstarším systémem regulace řek. Jejich studie naznačuje, že obyvatelé starověké říše Núbie v dnešním severním Súdánu dokázali regulovat tok řeky už před 3 000 lety.

Kamenné stěny postavené kolmo k toku sloužily jako hráze nebo vlnolamy.

Ukázky zbytků vlnolamů a hrází v súdánské Núbii. | zdroj: Kredit-Dalton et al.

Dosud nejstarší známý systém vlnolamů pocházel ze Žluté řeky v současné Číně. Byl postaven v 16. století našeho letopočtu. Nilské vlnolamy jsou tedy starší o 2 500 let. Proč vědcům dosud unikaly?

Překvapení v poušti

Některé vlnolamy byly od starověku pohřbeny pod nánosy Nilu, jiné stojí na starých říčních korytech, která již dávno vyschla. Další udržované vlnolamy fungují dodnes, ale nikoho z badatelů nenapadlo zkoumat jejich stáří, byť je měli doslova před očima.

„Z rozhovorů s farmáři v súdánské Núbii jsme se dozvěděli, že říční hráze se stavěly ještě v 70. letech minulého století a že půda tvořená některými z nich se dodnes obdělává,“ řekl magazínu Science Alert archeolog Matthew Dalton ze Západoaustralské univerzity.

Dalton je jedním z autorů studie o říčních stavbách starověkých Núbijců, která byla publikována v žurnálu Geoarcheology.

Dosud se předpokládalo, že budování vlnolamů podél Nilu je novodobou záležitostí pocházející z počátku 19. století. Bylo sice známo, že v oblasti existují i některé starší stavby, téma však nebylo dostatečně prozkoumáno – až do zmíněné studie.

Výzkumníci z Austrálie a Británie na základě satelitních dat, místních průzkumů a starších studií v ní dospěli k závěru, že sestavy kamenů ležely na toku Nilu o tisíce let dřív.

„Tato hydraulická technologie umožňovala komunitám pěstovat potraviny a prosperovat v Núbii po více než 3 000 let,“ upozornil Dalton.

Říční stavby svého času zachycovaly úrodné bahno, zavlažovaly půdu, bránily podmílání břehů, chránily před sezónními záplavami a vytvářely tůně pro rybaření. Série vlnolamů také mohla bránit větru, aby oblast zasypával pískem.

Vybudování vlnolamů mnohdy vyžadovalo značné úsilí. Například poblíž starověkého chrámu v Solebu na západním břehu Nilu vědci identifikovali kamenné stěny o délce až 700 metrů, které byly vyrobeny ze stokilogramových balvanů.

Sucho předzvěstí zkázy

Nubijské vlnolamy nakonec potkal osud typický pro starověké říše na Nilu. Místní klima se kolem roku 1000 před naším letopočtem začalo stávat sušším a kolem roku 200 před Kristem záplavy pominuly. Spolu s tím vyschla ramena Nilu.

Nakonec se zhroutily i říše, pro které starý Nil zajišťoval obživu.

Řeka byla svého druhu továrna i dálnice. „Monumentální říční stavby pomáhaly spojovat obyvatele starověkého Egypta a Núbie, usnadňovaly přesun zdrojů, armád, lidí i myšlenek nahoru a dolů po Nilu,“ cituje Science Alert archeologa Daltona.

Núbijec před rozvalinami historického města Soleb. | zdroj: Profimedia