Ptáte se proč? Doba se za nějakých sto let prostě neuvěřitelně změnila. Podle nejnovějšího výzkumu CVVM podporuje registrované partnerství 74 %, adopce dětí jednoho z partnerů 59 %, sňatky homosexuálů 49 % a adopce cizích dětí 44 % obyvatel České republiky.

Pokud navštěvujete Facebook, možná ještě občas narazíte na duhovou fotku oslavující nedávný výrok Nejvyššího soudu Spojených států amerických, zrovnoprávňující homosexuální sňatky s heterosexuálními a tím pádem je legalizující ve všech státech unie.

Hnutí za zrovnoprávnění LGBT osob vskutku v poslední době zaznamenala po celém světě řadu vítězství. Přesto zůstávaly ve společnosti otázky. Není příliš velkým rizikem nechat páry rodičů stejného pohlaví vychovávat děti?

O tomto tématu byly publikovány stohy literatury, ale bouřlivé diskuse příznivců a odpůrců stále neutichají. Dva američtí vědci se proto rozhodli problém rozseknout. Pomocí počítačových metod prozkoumali publikované studie a jejich vzájemné odkazy s cílem určit, jestli se na důsledcích takové výchovy většina dnešních výzkumníků shodne, nebo ne.

Pomocí podobného přístupu už dříve humanitní vědci zkoumali nastolování konsenzu v jiných důležitých kauzách – mimo jiné škodlivosti kouření nebo UV záření. Odborná diskuse o problému má vždy obdobný průběh.

V prvních letech se výzkumu věnuje řada týmů, postupy ještě nejsou zcela vypilované a výsledky si často odporují. Následuje zlom doprovázený poměrně rychlým snížením počtu přístupů, charakterizující období hledání konsenzu. V následujícím období už se většina výzkumníků na nejdůležitějších bodech shodne a jen pomalu uzavírají zbývající dílčí problémy.

Stejně tomu bylo i při výzkumu dětí vychovávaných stejnopohlavními páry. Skutečně důkladný výzkum se rozeběhl v šedesátých až sedmdesátých letech. První studie byly založeny na pouhých pohovorech a výsledky se výrazně lišily.

Hledání konsenzu pokračovalo zhruba do začátku devadesátých let, přičemž studie z tohoto období se zaměřovaly hlavně na rozlišení důsledků nestability párů (např. častých rozchodů) od samotné sexuální orientace partnerů.

Právě tehdy začalo vycházet najevo, že se výsledky výchovy stejnopohlavními a různopohlavními rodiči neliší, respektive že první zmíněné se v klidu mohou zařadit do rozsahu výsledků druhé skupiny.

Rozsáhlé studie z poslední doby, zahrnující daleko širší části populace, se zaměřily i na už dospělé děti stejnopohlavních partnerů či děti narozené v takovém partnerství a předchozí výsledky potvrdily.

A co vědečtí zastánci opačného názoru? V posledních letech jich výrazně ubývá. Daleko častěji se také musí uchylovat k ignorování důležitých zdrojů, odkazování na méně kvalitní okrajové studie nebo musí používat nepřímé důkazy tam, kde se nabízí přímá evidence.

Netřeba ovšem dodávat, že většina odpůrců rodičovství stejnopohlavními páry pro svůj boj vůbec nepotřebuje vědecké argumenty a uchyluje se k námitkám nejčastěji náboženského charakteru.

Samotný fakt, že se na nějakém problému shodne většina odborníků, samozřejmě neznamená, že jde o nezpochybnitelnou pravdu. V tomto případě se ale zdá, že na jednoduchou otázku opravdu existuje i jednoduchá odpověď.