Hned dva týmy astronomů odhalily první černou díru tiše plující naší galaxií. Typ černé díry, který astronomové označují přívlastkem „rogue“ (darebácká) se nachází 5000 světelných let od Země ve spirálním rameni Mléčné dráhy nazvaném Carina-Sagittarius.

„V naší galaxii by mělo být kolem sta milionů černých děr a podstatná část z nich by měla být izolovaná. Dosud jsme ale neobjevili jedinou z nich,“ upozornil v magazínu Live Science astronom Kailash C. Sahu, vedoucí jednoho z týmů astronomů, které černou díru identifikovaly.

Jak najít ‚darebáka‘

Černou díru astronomové nalezli metodou gravitačního mikročočkování, která vychází z obecné teorie relativity Alberta Einsteina. Podle nich je světelný signál při průchodu blízko hmotného objektu se silnou gravitací pokřiven tak, jako kdyby prošel optickou čočkou.

Černé díry jsou skutečně černé, potažmo neviditelné. Jsou to objekty, které kolem sebe křiví čas a prostor a ze kterých neunikne ani světlo. Můžeme však pozorovat disk horkého materiálu, který černá díra přitahuje svou gravitací a který pohlcuje.

Avšak černá díra nemusí nic požírat, přesto ji můžeme vidět, protože paprsky hvězdy deformuje tak, jako kdyby se mezi Zemí a hvězdou nacházela lupa. Hledáním okamžiků, kdy nám takové „lupy“ pozmění pohled na hvězdnou oblohu, se může stát i metodou detekce dosud skrytých černých děr.

Tyto mikročočkovací události jsou dnes na obloze zaznamenávány počítačovými systémy. A právě jednu z nich 2. června 2011 zachytily hned dva projekty.

Projekty OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment) a MOA (Microlensing Observations in Astrophysics) strojově zaznamenaly událost pojmenovanou MOA-2011-BLG-191/OGLE-2011-BLG-0462 (zkráceně OB110462), při které cosi zdeformovalo světlo hvězdného pozadí.

Později začali událost astrovědci detailně studovat. Věnoval se jí tým Kailashe Sahua ze Space Telescope Science Institute, který provozuje Hubbleův vesmírný teleskop (studie tady), i astrofyzici z Kalifornské univerzity v Berkeley (studie zde).

Týmy se v odhadech liší. První předpokládá, že za OB110462 je černá díra o hmotnosti 7,1 Sluncí, druhá její hmotnost odhaduje na 1,6 až 4,4násobek hmotností Slunce.

Když hvězda zemře...

Astrovědci z Kalifornské univerzity přitom připouštějí, že objekt, který objevili, může být i neutronová hvězda. Černé díry i neutronové hvězdy jsou produktem smrti velmi hmotné hvězdy. Rozdíl mezi oběma objekty je v tom, že neutronové hvězdy se samy do sebe nezhroutí tak intenzivně, aby vznikla gravitační singularita – jev, při němž gravitační pole a jiné fyzikální veličiny nabývají nekonečných hodnot.

Oba týmy však upozorňují, že věda získala nový vynikající nástroj pro odhalování kosmických objektů, které jí dlouho zůstávaly skryty.