Pand velkých na světě žije už jen poskrovnu. Najít jim tedy partnera, který bude vyhovovat geneticky a nebudou tedy spolu nijak příbuzní, je tak pro vědce poměrně těžký úkol. A když se to povede, stejně se mláďat většinou nedočkají, protože se pandy do páření moc neženou.

Podle zooložky Meghan Martin-Wintleové z organizace PDXWildlife v Oregonu to ale není způsobeno tím, že by vzácní medvědi měli přílišní nízké libido nebo byli impotentní. Jen jim vědci nedávají příliš na výběr.

"Samice byla často umístěna mezi dva samce a místo toho, aby ji přitahoval ten geneticky výhodný, věnuje se tomu druhému," říká Martin-Wintlová.

Její tým spolupracoval s čínskou Přírodní rezervací Wolong, kde studoval výběr partnera u více než osmdesátky pand velkých. Provedli řadu pokusů, kdy vedle samic umístili do dvou vedlejších výběhů dva samce.

Sledovali, jak na sebe zvířata reagují, jaký o sebe projevují sexuální zájem a jestli vzájemná přitažlivost vzbuzuje u samce a samice vzrušení a erotické chování. Ty, kteří o sebe projevili zájem, pak umístili k sobě a čekali.

A jaké to bylo překvapení, když zjistili, že u takového páru, kde alespoň jeden po tom druhém toužil, byla dvakrát větší šance, že dojde na páření. Taktéž šance na zplození mláděte dvakrát vzrostla.

O to lépe dopadly snahy o rozmnožení u párů, kde v sobě našli zalíbení oba jedinci. To pak byla úspěšnost páření a následně narození mláděte 75procentní.

Člen týmu, Ronald Swaisgood ze zoo v San Diegu doufá, že budou nové poznatky uvedeny do praxe. Tedy že v rámci snahy o zachování druhu bude brán zřetel nejen na genetiku, ale i na vkus zvířat. Přece jen od vztahu bez lásky a přitažlivosti lze mládě čekat jen stěží.