Naše planeta má omezenou „trvanlivost“. Nejpozději za pět miliard let dojde Slunci vodík a začne se rozpínat z nynějšího stavu žlutého trpaslíka do podoby rudého obra. Při tom pohltí Merkur, Venuši a patrně i Zemi. Vše ale nakonec nemusí skončit podle tohoto ponurého scénáře.

Poznatky astronomů naznačují, že Země by mohla rozpínání Slunce přežít.

Žít s rudým obrem

Vědecký tým vedený astrofyzikem z Havajské univerzity Marcem Honem zjistil, že hvězda 8 Ursae Minoris (Baekdu), která je o 80 procent hmotnější než Slunce, prošla v minulosti fází rudého obra. Při ní se se nafoukla daleko za oběžnou dráhu exoplanety, která ji obíhá. Planeta však k překvapení astronomů tuto fázi přežila a nadále hvězdu obíhá na téměř kruhové oběžné dráze.

Planeta 8 Ursae Minoris b (Halla) není podobná Zemi, hmotností se blíží obřímu Jupiteru. Zajímavé ale je, že krouží kolem hvězdy ve zhruba poloviční vzdálenosti Země od Slunce.

Nová analýza mateřské hvězdy Baekdu, popisovaná ve studii publikované v magazínu Nature, naznačila, že v minulosti byla větší. Halla tedy obíhá v oblasti, která se dříve nacházela v atmosféře hvězdy. Je proto světem, který podle soudobých teorií o vývoji hvězd měl být zničen.

„Pomocí technik asteroseismologie, která zkoumá vlny uvnitř hvězd, můžeme určit, jaký materiál hvězda spaluje. V případě Baekdu frekvence vln jednoznačně ukázaly, že ve svém jádře začala spalovat helium,“ cituje magazín Phys astronoma Daniela Hubera ze Sydneyské univerzity, jednoho z autorů studie o Baekdu a Halle.

Právě ze spalování helia se dá usuzovat, že v minulosti byla hvězda mnohem větší, tak velká, že měla pohltit planetu Halla. Jak je možné, že Halla přežila? Astronomové to vysvětlují dvěma hypotézami.

V první hypotéze se atmosféra hvězdy nikdy v minulosti nezvětšila do takové velikosti, aby planetu Hallu skutečně pohltila. Podobně jako planeta Tatooine z Hvězdných válek, která obíhá kolem dvou hvězd, hostitelská hvězda Baekdu mohla být původně dvouhvězdná.

V takovém případě by rozpínající se Baekdu mohla pohltit druhou hvězdu, což by zabránilo takovému rozepnutí její atmosféry, při které by pozřela planetu Halla.

„Pokud by se jen jedna hvězda stala rudým obrem, pohltila by Hallu. Pokud by se však spojila s doprovodnou hvězdou, přeskočila by do fáze spalování helia, aniž by se zvětšila natolik, aby dosáhla planety,“ vysvětluje astronom Daniel Huber ze Sydneyské univerzity.

Druhá hypotéza počítá s tím, že Halla, která je teď 0,46 astronomické jednotky (AU = vzdálenost Země od Slunce) od své hvězdy, se podobá „horkým“ planetám podobným Jupiteru, o nichž se předpokládá, že začínaly na větších oběžných drahách, než migrovaly blíže ke hvězdám. Tváří v tvář rychle se vyvíjející hostitelské hvězdě se však takový původ stává pro Hallu krajně nepravděpodobnou cestou k přežití.

Vědci ale připouštějí, že Halla zmíněnou fázi rozpínání nemusela vůbec prožít. Může být novorozencem, který se zrodil tak, že prudká srážka dvou hvězd vytvořila plynný oblak, z něhož se planeta zformovala.

V takovém případě by v prostoru naší planety mohly v budoucnu vzniknout nové světy.

„Ať už je správné jakékoli vysvětlení, objev blízké planety obíhající kolem hélium spalující rudé obří hvězdy ukazuje, že příroda si najde způsoby, jak dosadit planety i do míst, kde je vůbec nečekáme,“ říká astronom Huber.

Kolik životů může mít planeta?

Avšak ani možnost, že Země přežije sluneční fázi rudého obra ještě nezaručuje její dlouhodobé přežití. Poté, co Slunce odhodí zhruba za devět miliard let svou atmosféru, zkolabuje z rudého obra do bílého trpaslíka.

Při tom se začne původní atmosféra rudého obra rozpínat a vytvoří planetární mlhovinu. Rozpínající se oblaka plynu v takovém případě můžou narušit oběžné dráhy planet. Ohrožena při tom bude nejen Země, ale také Mars, Jupiter a dalších světy.

Poznatky popisované v magazínu Universe Today naznačily, že i takovou situaci mohou planety ustát. Astronomové objevili exoplanety obíhající kolem bílých trpaslíků. Kolik planet ale těmito síty projde, není jasné.