Zkáza 'nepotopitelného' Titaniku, který se potopil 5. dubna 1912 v severním Atlantiku po srážce s ledovcem, je často zmiňována jako varování před lidskou pýchou a přehnanou důvěrou v techniku. Podle výzkumnice českého původu Mily Zinkové žijící v San Francisku však k neštěstí přiložila ruku příroda.

Její hypotézu zveřejnil žurnál Weather. Zinkova v ní píše, že během noci, kdy Titanic narazil na ledovec a klesl na dno, zažívala naše planeta silnou geomagnetickou bouři a na severní polokouli se objevila polární záře.

Zvýšená míra nabitých částic ze Slunce při srážce s magnetosférou, chránící Zemi před kosmickým zářením, tehdy vyvolala na Zemi magnetické poruchy. Jejich důsledkem byla nejen zmíněná záře, ale zejména poruchy v přenosu radiového signálu.

Zapomenutá svědectví 

Na geomagnetickou bouři podle Zinkové ukazuje například svědectví Jamese Bisseta, druhého důstojníka na lodi Carpathia, která připlula na pomoc trosečníkům z Titaniku. V palubním deníku se dochovala poznámka: "Nebyl vidět žádný Měsíc, jen záblesky polární záře nad horizontem."

Pohled na polární záři ze stanice ISS, která letí na oběžné dráze 400 kilometrů nad Zemí. | zdroj: Profimedia

Také přeživší z Titaniku vypovídali o zeleném světle polární záře, které viděli ze záchranných člunů. Záchranáři vzpomínali, že 'aurora borealis' jim pomáhala hledat přeživší v Atlantiku. 

Zinkova shromáždila dobové záznamy vyšetřovatelů katastrofy, ve kterých se píše, že potápějící se Titanik měl problém navázat spojení, protože frekvence byly plné šumu, prý vlivem aktivit tehdejších radioamatérů. Proto pro mnoho trosečníků dorazila pomoc pozdě.

Z pohledu současných znalostí fyziky se dá vyvozovat předpoklad, že za špatným spojením sotva mohly být slabé vysílačky nějakých radioamatérů.Problém však mohla dělat geomagnetické bouře, což před více než sto lety vyšetřovatelé námořní tragédie nemohli tušit, píše Zinkova.

Mila Zinkova také upozorňuje, že výrazné změny v zemské magnetosféře po dobu zmíněné bouře mohly mírně ovlivnit rovněž střelku lodního kompasu – i malá odchylka o půl stupně přitom mohla napomoct střetu ledovce s Titanikem.

Tragická bilance

Výjimečně špatná souhra náhod samozřejmě z posádky nesnímá vinu za laxní reakci, nebo ze společnosti White Star Line, které Titanic patřil, za nedostatek záchranných člunů. Naznačuje však, že kdyby si Slunce na své kosmické říhnutí vybralo jinou noc, Titanic se srážce mohl buď vyhnout, anebo by jeho zkáza nemusela mít tak děsivou bilanci.

Při ztroskotání parníku zahynulo na 1500 lidí – dvě třetiny z těch, kteří se panenské plavby 'nepotopitelné' lodi účastnili.

(Studie byla publikována v žurnálu Weather.)