Richard III. vděčí za svou nevalnou reputaci především Shakespearovi (respektive tudorovské propagandě), ale ať už to bylo s legendárním králem jakkoli, jeho hrob patřil vždy mezi vysněné cíle nejenom ostrovních archeologů.

Pátrání se před lety úspěšně zaměřilo na oblast v Leicesteru, kde před více než pěti sty lety stál klášter Grayfriars. Vykopávky na místě dnešního parkoviště přinesly své ovoce: kosterní pozůstatky, které napovídaly, že jejich někdejší majitel zahynul násilnou smrtí.

zdroj: University of Leicester

Rozhodující slovo ale musely říct zkoušky DNA. Protože Richard neměl žádné přímé potomky, bylo potřeba následovat genetickou nit, vinoucí se od jeho nejstarší sestry, Anny z Yorku. A ta nakonec tým badatelů dovedla ke dvěma lidem, kteří se doposud nikdy nepotkali: Wendy Duldigové a Michaelu Ibsenovi.

zdroj: University of Leicester

Vzorky jejich mitochondriální DNA (která se z valné části dědí po matce) potvrdily, že kosterní pozůstatky z parkoviště opravdu patřily sourozenci Anny z Yorku. A to byl poslední díl skládačky, který archeologové potřebovali.

Kostra, prošpikovaná deseti ranami, vykazovala řadu dalších indicií, které k Richardovi III. poukazovaly – například skoliózu páteře. Teď s definitivní platností víme, že nešlo o shodu náhod, ale pravé místo posledního odpočinku kontroverzního krále.