Je to jeden z největších stavebních počinů neolitu, tedy mladší doby kamenné. Patří do megalitické kultury, která stavěla kamenné bloky, a vznikl stovky let před ikonickým komplexem menhirů a kruhů Stonehenge.

Hrobka Menga, kterou postavili před 5 700 lety pralidé žijící v oblasti současného španělského města Málaga, patří k největším monumentům své doby. Stojí na mírném svahu. Byla postavena z obřích kvádrů a pokryta kamennou výsypkou a hlínou.

Uvnitř se skládá ze tří částí. Otevřená chodba vede k překryté vstupní části a potom k větší pohřební komoře se studnou. Obří střešní kameny podpírají kamenné sloupy.

Největší kameny, které na stavbu typu dolmen, což znamená kamenný stůl, pralidé použili, vážily přes sto tun. Při jejich přesouvání a ukládání museli použít důmyslný postup.

Tým archeologů, stavebních expertů, geologů a historiků sdružených v několika španělských institucích teď zkoumal, jak pravěcí lidé mohli tak monumentální dílo postavit. Ve své studii, publikované v časopise Scientific Reports, skupina využila nové technologie, aby se dozvěděla víc o kameni, který stavitelé na konstrukci prehistorického pohřebiště použili, a aby prozkoumala, jakým postupem ho vůbec mohli postavit.

Pravěké inženýrství

V oblasti Málagy stojí tři dolmeny. Menga je však výrazně největší. Když ji archeologové v devatenáctém století zkoumali, objevili v ní pozůstatky stovek lidí.

O stavitelích těchto megalitických se záznamy nedochovaly. Vědci však předpokládají, že dolmeny u Málagy postavil kmen zemědělců žijící v údolí řeky Guadalhorce.

Výzkumníci analyzovali kameny, ze kterých je postavena Menga, a zjistili, že to jsou převážně kalkarenity, tedy typ vápence, který je značně měkký. Podle expertů bylo obtížné takovou horninu přepravit, aniž by se poškodila. Stavitelé proto museli mít s kameny zkušenosti a svůj postup museli pečlivě naplánovat.

Dolmen Menga je dlouhý 27,5 metru, 3,5 metru vysoký a pravěcí lidé ho postavili z 32 megalitů.

Výzkumníci ve studii píší, že přemístění a umístění velkého počtu velkých a těžkých kamenů si vyžádalo „rozsáhlé plánování a přípravné inženýrské práce“ – zejména u hlavního kamene položeného přes komoru, který sloužil jako střecha a váží víc než 150 tun.

„K transportu a umístění tak velkých kamenů bylo nutné použít lana a lešení,“ píše se ve studii

Kameny vytěžili pravěcí stavitelé z oblasti vzdálené kilometr od místa stavby. Výzkumníci předpokládají, že je převáželi po cestě vyztužené dřevem, aby se nerozpadly.

Klenot z neolitu

Výzkumný tým zjistil, že dolmen byl postaven tak, aby jeho vchod směřoval požadovaným směrem. Jeho poloha je v souladu s nedalekými horami, takže uvnitř komory vznikají při východu slunce pozoruhodné světelné obrazce.

Badatelé ve studii také upozorňují, že pravěcí inženýři vymysleli způsob, jak na okraje pohřební komory umístit kameny, které do sebe zapadají a odvádějí prosakující vodu, aby se zabránilo erozi hrobky.

Před staviteli z neolitu se opravdu patří smeknout.