S klimatickou změnou a rostoucími teplotami se zvyšuje množství vypařené vody a mění se vzorce srážek po celé planetě, včetně střední Evropy.

Vánoční světýlka, byť byla úhledně zabalená, končí zamotaná. Jak je to možné?

Temnou předvánoční oblohu v oblasti severního polárního kruhu rozzářily ohromující stratosférické mraky. Mimořádně vzácné oblaky pluly vysoko na obloze nad částmi Norska, Švédska, Finska, Skotska a Aljašky.

Vypadá to jako velký vědeckotechnický paradox: Zkoumáme sluneční soustavu, plánujeme lety lidí na Měsíc a na Mars, pozorujeme končiny vesmíru vzdálené miliardy světelných let, ale o tom, co se děje několik desítek kilometrů pod našima nohama, máme chatrné poznatky.

Politici na klimatické konferenci COP28 v Dubaji vyhlásili konec fosilní éry. Lidstvo však pořád „přikládá pod kotel“, a tak brzy můžeme překročit (a nejspíš překročíme) „nepřekročitelnou“ hranici uhlíku. Na Zemi budou pro mnohý život nesnesitelné podmínky.

Experti z Institutu pro hledání mimozemské inteligence (SETI) pátrají už roky po vyspělém životě v naší galaxii. Marně. A tak si šli popovídat s někým, kdo žije nablízku, a přitom je pro naši civilizaci dostatečně tajemný.