Všichni známe impozantní obraz – na jedné straně vzorované srsti leoparda, na druhé výrazné černobílé pruhy zebry. Otázka zní: „Proč mají zvířata skvrny a pruhy?“ Ve článku pro Popular Science autoři připomínají, že rozdílné vzory nebyly vytvořeny náhodou, ale že pod nimi leží nejrůznější evoluční tlaky.

Jak se tvary vzorů rodí

Některé z nejpřesvědčivějších studií se nepíší jen o tom, „co“ vzory dělají, ale o tom, „jak“ vznikají. Jedna z prací upozorňuje, že stejný gen může být zásadní pro skvrny-leopardí i pruhy-domácích tabby-koček.Biologové proto mluví o „modulu“ pro vzorování, který se v genetických instrukcích zvířete aktivuje či deaktivuje – podle skupiny buněk, které barví srst nebo kůži.

Další teorie, vycházející z matematické biologie, předkládá mechanismus „reakce-difúze“, který při vývoji jedince způsobuje pravidelné tvary skvrn či pruhů. Tento mechanismus vysvětluje, proč např. u některých kočkovitých vznikají kruhové „rosety“ (rozety-skvrny) a jiní mají prosté pruhy.

Proč tedy skvrny a pruhy?

Hlavní funkce tohoto vysoce odlišitelného znakování zvířat lze shrnout do několika klíčových kategorií:

Kamufláž– Vzory ruší obrys zvířete nebo pomáhají splynout s okolím. U mladých savců je to zásadní. Například skvrny u giraff (žiraf) mohou pomoci v maskování v porostech.

Zmatek predátorům nebo hmyzím hostitelům– U pruhované zebry je dnes silná podpora pro hypotézu, že pruhy pomáhají odpuzovat bodavý hmyz – např. mouchy tse-tse. Ve výzkumech méně hmyzu dosedlo na pruhovanou srst než na jednobarevnou.

Termoregulace– Barvy a vzory mohou mít vliv na regulaci teploty těla. U některých druhů byla zjištěna souvislost mezi velikostí vzoru a klimatickým prostředím.

Sociální rozpoznání a výběr partnera – Vzory mohou fungovat jako vizuální jazyk mezi zvířaty: rozlišování příslušníků druhu, rodinných skupin nebo vhodných partnerů. 

Příklady ze světa

U zebry pruhy tradičně spojované s maskováním dnes vypadají poněkud paradoxně – zvíře se pohybuje v prostém travnatém prostoru a má výrazné černobílé pruhy, které by měly spíše vynikat než splynout. Ale právě v roli odpuzovače hmyzu se ukázaly být účinné.

U žiraf pak byly skvrny propojeny s termoregulací: tmavší oblasti fungují jako oblasti s bohatou síťí cév, skrze které se tělo ochlazuje.

U kočkovitých, např. leopardů, jejich rosety-skvrny fungují jako maskovací vzor v lesnatějších prostředích. 

Proč není jedna univerzální odpověď

Navzdory mnoha studiím biologové připouštějí, že neexistuje jediná „správná“ odpověď pro všechny druhy. Tvar, funkce i význam vzoru se mohou lišit podle druhu, prostředí, velikosti zvířete, jeho obranné nebo útočné role. Ve článku Popular Science autoři zdůrazňují, že „biologie není tak jednoduchá, aby jeden vysvětlující model seděl pro vše“

To znamená, že vzory mohou mít vícero funkcí současně – například pruhy mohou pomoci i s kamufláží, i s odrazem hmyzu, i s regulací tepla – a jejich význam může být různý v rámci jednoho druhu v různých částech jeho rozšíření.

Jaký má význam pro nás a ochranu přírody

Pochopení toho, proč mají zvířata skvrny a pruhy, není jen otázkou biologie – má i praktické důsledky pro ochranu druhů a ekosystémů. Pokud víme, že např. zebry vyvíjely pruhy jako reakci na bodavý hmyz, pak při změně klimatu či zavádění druhů hmyzu do nových oblastí může tento adaptivní znak ztratit svoji výhodu.

Dále, při znovu-nasazení druhů nebo rekonstrukci krajin může být důležité chápat, zda prostředí poskytuje funkční výhody, které původní vzor zvířete ovlivnil. Např. zvířata přemístěná do otevřenějších nebo hustěji zalesněných oblastí mohou mít nižší šanci přežít, pokud jejich vzory nejsou optimalizovány pro nové prostředí.

Z vědeckého hlediska – studie mechanismů vzorování pomáhají pochopit genetiku, vývoj organismů a dokonce bioinženýrské aplikace (např. maskování v technologii).

Vzory skvrn a pruhů, které tak často vnímají naše oči jako „krásu přírody“, skrývají hlubokou evoluční logiku. Jsou výsledkem genetických modulů, matematických mechanizmů vývoje a tisíců generací selekce. Jsou nástrojem přežití – maskováním, signálem, ochranou před parazity nebo i regulací teploty. Čím více poznáváme tyto vzory, tím více chápeme, že každý druh nese svůj vlastní „design“, přizpůsobený konkrétnímu prostředí.