Nicholas Longrich, paleontolog a evoluční biolog z univerzity v anglickém Bathu si v článku pro magazín The Conversation položil otázku: „Proč nám trvalo tak dlouho vynalézt civilizaci?“ A našel na ni pozoruhodnou odpověď.

Lovili, sbírali, kočovali

Moderní Homo sapiens se vyvinuli zhruba před 250 tisíci až 350 tisíci lety. Ale první kroky k civilizaci udělali až před 10 tisíci lety, kdy začali sklízet, domestikovat plodiny a zakládat osady. A první civilizace se objevily až před 6 400 lety, píše Longrich a připomíná:

„Po 95 procent historie našeho druhu jsme nefarmařili, nevytvářeli velké osady ani složité politické hierarchie. Žili jsme v malých kočovných tlupách, lovili, sbírali. Pak se cosi změnilo. Přešli jsme od života lovců a sběračů ke sklizni rostlin, k jejich kultivaci, a nakonec začali zakládat města.“

Ještě před několika desítkami let by byla odpověď na Longrichovu otázku jasná: K civilizaci nás dovedl pokrok. Lidé se zdokonalovali ve svém poznání, a tak dávalo smysl, že viděli výhody obdělávání krajiny proti sběru plodin.

Takový výklad historie však působí zastarale. Ukazuje se, že základy zemědělství, písma i trvalejší sídla, což se dá pokládat za základní recept na civilizaci, lidé znali ještě před jejím vznikem.

Divoké obiloviny naši předci konzumovali (Science) již před 105 tisíci lety, psi domestikovali (Cell) před 40 tisíci lety, obdobně staré jsou jejich metaforické nástěnné malby (Nature), a dokonce i geometricky uspořádané kamenné chrámy stavěli 10 500 let nazpět (Cambridge University Press).

Lidé měli předpoklady, aby vytvořili civilizace již před desítkami tisíc let. Přesto jim to trvalo až do čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem.

Co se tedy změnilo? Co naše předky přimělo opustit styl lovců-sběračů? Stále víc je patrné, že tím bylo vyhynutí, či spíš vylovení velkých zvířat - megafauny.

Kam vkročila lidská noha…

„Když lidé opouštěli Afriku, aby kolonizovali nové oblasti, velká zvířata jako mamuti, stepní jeleni, obří klokani či vombati zmizela všude, kam vkročili,“ upozorňuje Longrich v The Conversation.

Naši předci byli v lovu velké zvěře příliš úspěšní. Ačkoli k vyhynutí některých druhů nejspíš přispělo i to, že některým zvířatům z megafauny se s koncem doby ledové zhoršily podmínky k životu, je patrné, že jejich populace decimovali především lovci-lidé.

Lov velké zvěře je výhodnější než lov zvěře malé. Když ulovíte mamuta, získáte víc potravy pro tlupu než v případě úspěšného lovu zajíce. Megafauna se však množila mnohem pomaleji než menší tvorové, a tak lidé velké druhy vylovili.

Poté, co velká zvířata zmizela, nastal problém se zajištěním dostatku potravy. A zemědělství byl prostředek, jak nakrmit dostatečný počet lidí, jak najít cestu z krize. Lidé se tak trvale usadili, stavěli osady, pěstovali plodiny, později chovali dobytek.

„Když naše lovecká kořist zmizela, byli jsme nuceni vynalézt civilizaci,“ píše k tomu Longrich.

Z nouze ctnost

Naši předci se mohli věnovat zemědělství dříve, ale udělali to až poté, co neměli jinou možnost. Civilizaci nezaložili kvůli snaze o sebezdokonalování a pokrok, ale kvůli situaci, kterou svým způsobem života na Zemi vytvořili. A usnadnil jim to i konec doby ledové před 11 700 ledy.

Vznik zemědělství a měst dnes můžeme sice označit za prospěšný pro náš druh, méně prospěšný však už byl pro druhy jiné.

Pozitivní na příběhu zrodu civilizace, který vypráví Nicholas Longrich, je, že ukazuje naši schopnost vyrovnat se s krizí – což je cosi, co nám může být útěchou i dnes. Jaký bude mít příběh lidí konec, ukáže však až budoucnost, kterou teprve píšeme.