Roli v tom podle psycholožky Pamely Rutledgeové hraje míra empatie. Diváky dělí na takzvané „hledače vzrušení“ a „emoční houby“. První skupina ujíždí na bezpečných, avšak intenzivních dávkách adrenalinu, ta druhá přejímá emoce postav. Zatímco diváci z první kategorie odcházejí z kina plní adrenalinu, ti z druhé si odnášejí úzkost.

Rodiče měli ve vašem dětství pravdu, když říkali, že se nemáte dívat na strašidelné filmy, protože nebudete spát.

Postel jako bezpečné místo

Horory mají na diváky vedlejší účinky. Mozek nám vrací přes den zpracovávané emoce ve snech. Pokud se přes den vystavíte strachu při sledování hororu, můžete se do děsivého zážitku vrátit během spánku. „Emoční houby“ jsou na to samozřejmě citlivější než „hledači vzrušení“.

Horory mohou být nebezpečné pro osoby s živou představivostí nebo se sklony k náměsíčnosti. U takových lidí hrozí takzvaná parasomnie, což znamená noční děsy, mluvení ze spaní či spánková paralýza.

Michael Grabowski, profesor mediálních studií, k tomu řekl:

„Abychom kvalitně usnuli, musíme se cítit v bezpečí.“

Vítězství nad vlastním strachem

Milujete horory? Pak prožíváte takzvanou „hororovou euforii“, což znamená, že získáváte pocit vítězství nad vlastním strachem. Rozpohybuje ho již zmíněný adrenalin, po jehož uvolnění přichází do organismu vlna dopaminu a endorfinů.