Prosinec přichází každý rok dříve. A existuje důvod

Abychom dokázali zpomalit subjektivní vnímání plynutí času, nejdříve musíme pochopit, co to čas vůbec je.

Termín „vnímání času“ ve skutečnosti není správný. Čas totiž není „tam venku“, abychom jej mohli vnímat. Chuť, barvu, zvuk nebo dotek detekují smyslové orgány, ale pro čas to neplatí. Neexistuje žádná časová částice, kterou by mozek mohl detekovat.

Mozek sleduje čas jako hodiny – sleduje změny. Jenomže nemá žádné pravidelné tikání, které by počítal. Aby změřil čas, sečte, kolik se toho za tu dobu stalo.

Pokud život vyplníte zajímavými věcmi, zdá se, že čas utíkal pomalu. A naopak – rutina dává mozku signál rychle plynoucího času.

Proto účastníci traumatických událostí, jako je nehoda na vozovce, popisují pocit zpomaleného času během okamžiku hrůzy. Intenzivní vzrušení zvyšuje pozornost a mozek ukládá jednu vzpomínku za druhou. Když je vzpomínek „v zásuvce“ celá řada, mozek vám dá pocit pomaleji ubíhajícího času. Budete mít dojem, že jste toho zažili více.

Rutina, nuda, zážitky a zábava 

Každé malé dítě ví, že čas při čekání u zubaře utíká mnohem pomaleji než odpočítávání dnů do Vánoc. Ovlivňuje to množství událostí, ale i pozornost, jakou jim věnujeme.

Rutina není totéž co nuda. Nuda zpomaluje čas. Otestovat to lze snadno – věnujte se aktivitě, která vás baví bez sledování hodin a pak zkuste deset minut v kuse bez přestání sledovat ciferník hodin. Rozdíl pocítíte dramatický.

Vysvětluje to i pocit, že dny jsou tak dlouhé, ale roky krátké, což je efekt zhoršující se s věkem. Když jsme totiž mladí, vše nám přijde nové a zajímavé, a když stárneme, naše životy se stávají rutinnějšími.

Jak tedy zpomalit čas? Den zpomalí vědomá nuda a rok co nejvíce rozmanitých zážitků. V tom druhém případě hrají klíčovou roli vzpomínky. Aby efekt opravdu fungoval, udržujte je živé a barvité, i kdybyste si je měli zapisovat do deníčku.

Udělejte něco bláznivého. Vaše vnitřní hodiny vám za to poděkují!