Díky návodům a biochemickým analýzám 2500 let starých přísad nalezených v dílně balzamovačů na pohřebišti v Sakkáře, jižně od Káhiry a v blízkosti pyramidy Unas, mohli egyptologové detailně poznat nejen postup balzamování, ale i látky, které se používaly, aby se těla zesnulých uchovala pro posmrtný život.

Odhalena klíčová chemie balzamovačů

Dílnu v roce 2016 objevil jeden z autorů studie publikované tento týden v magazínu Nature Ramadán Husajn, který vloni zemřel. Její části leží nad povrchem, ale hlavní místnost se nachází v podzemí, kde byly nalezeny nádoby používané k přípravě balzamovacích směsí.

Plánek balzamovacích dílen a pohřebních komor v Sakkáře. | zdroj: kredit-Rageot et al.

V dílně egyptologové nalezli více než 100 keramických kádinek a misek, které obsahovaly zbytky různých látek z let 664 až 525 před naším letopočtem. U nádob byly poznámky o jejich obsahu a pokyny, jak a k čemu je používat.

Po biomolekulární analýze zbytků 31 nádob byli vědci schopni identifikovat směsi, které starověcí Egypťané používali k balzamování mrtvých, včetně živočišných tuků, včelího vosku, pistáciové pryskyřice, bitumenu a několika rostlinných olejů.

Dosud měli egyptologové o složení a použití balzamovacích látek neúplné poznatky.

Bakterie neznali, ale…

Z výzkumu je patrné, že po vysušení těla solemi odnášeli balzamovači mrtvé do podzemí. „To byla poslední fáze proměny, kdy se prováděly tajné obřady, náboženské rituály. Egypťané pronášeli zaklínadla, balili tělo a pomazávali ho pryskyřicí,“ píše se ve studii.

Výzkumníci, kteří se na ní podíleli, dospěli k poznatku, že balzamovači před zabalením těla používali širokou paletu látek. Každá z nich sloužila jinému účelu.

Některé tvrdé materiály jako včelí vosk a pryskyřice odstraňovaly vlhkost z pokožky, zatímco rostlinné oleje pomáhaly maskovat pachy vycházející z těl. Další složky zabraňovaly množení plísní a bakterií.

„Věděli, jaké látky potřebují nanést na kůži – antibakteriální a protiplísňové, aby pokožka zůstala co nejlépe zachována, aniž by měla jakékoli mikrobiologické pozadí. A to nemohli nic vědět o bakteriích,“ cituje agentura Reuters spoluautora studie Philippa Stockhammera, egyptologa z Mnichovské univerzity.

Staří Egypťané také strategicky nanášeli různé látky k ochraně určitých částí těla – například na hlavu používali pouze ricinový olej a pistáciovou pryskyřici.

Výzkumníci rovněž zjistili, že směs zvaná „antiu“, která se dříve překládala jako myrha nebo kadidlo, byla ve skutečnosti kombinací různých přísad, včetně živočišných tuků i cedrového, jalovcového a cypřišového oleje.

Mumifikací ke globálnímu obchodu

Jedním z nejpřekvapivějších zjištění bylo, že balzamovači používali látky z odlehlých míst v jihovýchodní Asii, vzdálených tisíce kilometrů. „To naznačuje, že egyptský balzamovací průmysl byl hybnou silou rané globalizace a globálního obchodu,“ upozornil Stockhammer.

Staří Egypťané vynaložili velké úsilí, aby zachránili mrtvé, protože věřili, že jejich duchovní tělo bude nadále existovat v posmrtném životě podobném jejich pozemskému bytí.

Celá procedura mumifikace trvala 70 dní a sestávala z několika fází – od vyjmutí orgánů přes vysušení těla až po jeho zabalení do stovek metrů plátna. Zahrnovala mnoho rituálů a modliteb, byla nákladná a dostupná jen tehdejší elitě, píše magazín Smithsonianmag.