S tímto revolučním zjištěním přišli vědci ze Stanfordovy univerzity. Myši v laboratoři se učily jednoduchý úkol reagující na zvukové podněty. Tým v reálném čase sledoval jejich mozek s pomocí svítících biosenzorů.  

Všiml si něčeho nečekaného – některé neurony se sice aktivovaly podle Hebbova pravidla, jiné ale reagovaly nezávisle bez ohledu na chování sousedních neuronů. Odlišné strategie učení navíc v ten samý okamžik v některých případech používaly různé větve jednoho a toho samého neuronu.

Skutečná inteligence je flexibilní

To ukazuje, že schopnost mozku učit se je mnohem složitější, než jsme si mysleli. Neexistuje univerzální model, mozek používá souběžně více pravidel, přičemž neurony aktivuje takzvanými neuromodulátory, kam patří dopamin nebo serotonin. Ty rozhodují o tom, zda má smysl určitá spojení posílit, nebo oslabit.

Když třeba potkáte někoho sympatického na ulici a prohodíte s ním pár slov, dopamin přikáže určitým synapsím, aby si tento okamžik zapamatovaly.

Tohle zjištění může mít obrovský dopad na léčbu psychických poruch nebo vývoj umělé inteligence (AI). Lepší pochopení mozku může vést k cílenější léčbě. Neuronové sítě se zase učí podle jediného algoritmu. Jenomže skutečná inteligence, jak se zdá, vzniká s flexibilitou a komplexností.