Klíčem ke zrychlení podmořské dopravy je tzv. superkavitace, se kterou si dávno tykají například korýši z čeledi straškovitých, ale my lidé se ji teprve učíme ovládnout. Jde totiž o solidní inženýrskou výzvu: je potřeba vytvořit a udržet vzduchovou, respektive plynovou bublinu (kavitaci), která kýžené plavidlo obklopí a umožní mu pohyb neomezený odporem vody.

Se superkavitací už v sedmdesátých letech pracovaly sovětská torpéda Škval, jejichž moderní verze dosahují bezmála 400 kilometrových rychlostí. Jenže „zabalit“ do bubliny torpédo je podstatně snadnější úkol, než provést totéž s větším plavidlem – nota bene takovým, které potřebuje složitě manévrovat.

Čínští inzenýři z Technologického institutu v Harbinu ale tvrdí, že našli řešení, spočívající v tekuté membráně, kterou bude plavidlo za běhu zavlažováno. Membrána sníží odpor během zrychlování plavidla na 75 km/h, což je hranice, za kterou už lze superkavitace dosáhnout a díky membráně ovládat její parametry.

zdroj: University of Minnesota

Podle Číňanů by plavidlo, ženoucí se uvnitř superkavitace, zvládlo až nadzvukové rychlosti, které by například plavbu ze Šanghaje do San Francisca zkrátily na neuvěřitelných 100 minut. Podmořský Concord?

Celý projekt se ale zatím neodpíchnul z teoretické fáze a lze jen spekulovat, jak daleko jsou srovnatelné technologie, vyvíjené dalšími státy. Americká výzkumná agentura DARPA už několik let pracuje v rámci projektu Underwater Express na plavidle, které v testovacích fázích dosáhlo dvousetkilometrových rychlostí.

Zatímco armádní uplatnění jsou jasná, čínská membrána by mohla najít své místo také v bazénu. Co byste řekli například na takové superplavky, ve kterých by se z náročných temp stal úkon podobně snadný, jako mávat rukama ve vzduchu?