Americká vesmírná agentura NASA zveřejnila tento týden na Twitteru unikátní snímek Slunce. Pořídila ho svými přístroji solární observatoř Solar Dynamics Observatory.

Tam, kde vzniká sluneční vítr

„Solar Dynamics Observatory zachytila usmívající se Slunce,“ píše v tweetu agentura. „Tyto tmavé skvrny na Slunci, viditelné v ultrafialovém světle, jsou známé jako koronální díry. Jsou to oblasti, ze kterých tryská sluneční vítr velkou rychlostí do vesmíru.“

Say cheese!

Today, NASA’s Solar Dynamics Observatory caught the Sun "smiling." Seen in ultraviolet light, these dark patches on the Sun are known as coronal holes and are regions where fast solar wind gushes out into space. pic.twitter.com/hVRXaN7Z31

— NASA Sun, Space & Scream (@NASASun) October 26, 2022

Koronální díry ve sluneční atmosféře (koróně) jsou chladnější než okolní plazma. Magnetické siločáry se z nich nevracejí zpět k povrchu. Částice v této oblasti mají vysokou energii a sluneční gravitace je nedokáže udržet. Mohou unikat do vesmíru po otevřených siločarách rychlostí 800 kilometrů za sekundu.

Díry ve sluneční koróně, které se projevují se úbytkem záření v ultrafialové, mikrovlnné a rentgenové oblasti spektra, jsou viditelné v ultrafialovém světle. Přes svůj rozesmátý tvar, který zaznamenala observatoř, nejsou tyto díry pro Zemi přátelským signálem. Mohou z nich pocházet solární (geomagnetické) bouře, které narušují magnetické pole Země proudem nabitých částic.

Důsledkem jsou polární záře. Ale třeba i výpadky GPS nebo poruchy elektrické sítě.

Solar Dynamics Observatory, která zachytila rozesmáté Slunce. | zdroj: Profimedia

Solar Dynamics Observatory, která unikátní snímek pořídila, má za úkol zkoumat vlivy Slunce na Zemi i okolní vesmír. Tento satelit se pohybuje po geosynchronní dráze, to znamená, že jeho doba oběhu je stejná, jako doba otočení Země kolem své osy. Proto může nepřetržitě komunikovat se svou pozemskou stanicí v Novém Mexiku.

Čtveřice dalekohledů s velkým množstvím filtrů, která je na observatoři instalována, dokáže pořizovat obraz na mnoha vlnových délkách od měkkého rentgenového záření až po viditelnou část spektra.

Lidská tvář na Marsu. Vzpomínáte?

Snímek rozesmátého Slunce se každopádně stal virálním na sociálních sítích. Kdoví, zda se nestane populární tak jako fotografie, kterou v roce 1976 poslala sonda Viking 1 z Marsu.

Lidská hlava? Jen hra světla a stínů. Když nám v roce 1976 poslala sonda Viking 1 rozmazaný snímek marsovské oblasti Cydonia, podnítila teorie o vyspělé civilizaci, která zvládla doletět na Mars a zpět a potom zanikla. | zdroj: Profimedia

Rozmazaný, ale na svou dobu technicky skvělý obrázek zachytil v marsovské oblasti Cydonia velkou skalní formaci připomínající lidskou tvář.

Ačkoliv astrovědci od počátku upozorňovali, že na snímku je pouhá hra světla a stínů, nedal skalní útvar mnoha vyznavačům science fiction spát. Dlouho se opájeli fantastickou (či spíš fantasmagorickou) myšlenkou, že tvář, podobnou lidské, na Marsu vytvořily živé bytosti.