Psycholožka Emma Ribasová, expertka na manželskou psychoterapii, uvádí jako možné příčiny nezájmu o sex nedostatek sebeúcty či konfliktní situaci mezi partnery. Jsou však problémy, které mohou mít hlubší kořeny, jako je to, že člověk v minulosti zažil sexuální násilí.

V úvahu rovněž připadá role velmi přísné výchovy, která může vytvořit o sexu představu jako o potenciálně nebezpečné aktivitě místo toho, aby ho představovala jako přirozené vyvrcholení lidského citu a lásky a jako nástroj reprodukce. Stejně jako mentální anorexie může vést k odmítání jídla, tak i sexuální anorexie může vést nejen ke ztrátě významné příležitosti k radosti, ale také ke ztrátě partnera a podstatné součásti vlastní existence.

Odmítání sexuality může nabývat různých podob a jeho klasifikace je problematická. Například DSM 5, poslední verze Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace, bible psychiatrů, sice nezmiňuje termín sexuální anorexie, ale označuje to za poruchu nazvanou sexuální averze a definovanou jako přetrvávající či příležitostný odpor vůči všem nebo téměř všem sexuálním kontaktům.

Více než třetina lidí

Výzkum zahrnující více než 4000 osob, především žen, ukázal, že tento druh problémů existuje a je častý.

Profesorka Charmaine Borgová z Groningenské univerzity v Nizozemsku uvádí, že více než 30 procent dotázaných účastníků této studie mělo zkušenost z vlastního života s momenty odporu vůči sexu. Z těchto 30 procent asi čtyři procenta respondentů vykazovala symptomy, které odpovídají diagnóze poruchy označované jako sexuální averze: nedostatek zájmu k sexuálním aktivitám, chybějící erotické fantazie, chladná či odtažitá reakce na partnerovy pokusy o sexuální sblížení a malé nebo žádné sexuální uspokojení.

Jiná velká studie realizovaná ve Spojených státech, v jejímž rámci bylo dotazováno více než 30 tisíc žen, ukázala, že problémy se sexuální touhou, byť nikoli patologické, jsou častější u žen: 43 procent dotázaných žen uvedlo, že se ocitlo v situaci, kdy mělo jen nepatrný zájem o sex, a 22 procent odpovědělo, že pociťovalo různé formy stresu spojeného se sexem.

Podle sexuoložky Judith Viudesové z Centra psychoterapie a sexuologie ve španělské Valencii je možné překonat projevy sexuální anorexie s pomocí terapeuta, odborníka na kognitivní techniky, ale také tak, že se postižená osoba začne postupně vystavovat stimulům, z nichž má obavy.

Léčba musí být komplexní a nesmí se zaměřovat jen na sexuální problémy, ale musí být orientována na vše, co s tím souvisí, jak je strach ze sblížení a tělesné blízkosti, pocit zranitelnosti. Jejím cílem musí být překonání strachu ze sexuality, ale především z mezilidských vztahů, které slouží k tomu, aby člověk mohl vést uspokojivý osobní život.