Původ viru můžeme nalézt u lidoopů, kteří jsou nositeli blízce příbuzných virů skupiny SIV. Rozšířenější typ HIV-1 pochází od šimpanzů, zatímco méně rozšířený HIV-2 se na člověka přenesl z goril.

Šimpanzi jsou našimi nejbližšími příbuznými, a proto nepřekvapí, že mají zcela srovnatelný imunitní systém. Jednou z jeho nejvýznamnějších složek je tzv. komplex MHC. Pod tajemným názvem se skrývá soustava bílkovinových mechanismů osazená na povrchu buňky, která váže zlomky materiálu z vnitřku buňky či jejího okolí a následně vzorky vystaví, aby je mohly „ohmatat“ buňky imunitního systému.

Pokud je nějaký z nich podezřelý, například jde o zlomek viru, tak imunitní buňka vyhlásí poplach. Individuální jedinci oplývají mírně odlišnými geny pro MHC, takže příslušné mechanismy zachytávají přednostně jiné vzorky. Každý je tak lépe vybaven pro boj s jinými chorobami.

Výzkum odolnosti našich blízkých příbuzných k virovým obdobám HIV by tak mohl sehrát důležitou roli při léčbě a předcházení této nemoci i u člověka. Nejprozkoumanější jsou bezpochyby šimpanzí tlupy legendární primatoložky Jane Goodallové z národního parku Gombe v severozápadní Tanzánii.

Jane Goodallová (vlevo) na diskuzi ve Světové bance | zdroj: World Bank

Na tyto tlupy se zaměřil tým amerických vědců, vybavený nejnovějšími přístroji, schopnými analyzovat vzorky DNA i z pouhých šimpanzích výkalů. Výzkum spojil detailní informace o početních změnách ve všech třech tlupách žijících na tomto území s poznatky o nákaze jedinců virem SIV a genetických predispozicích.

Pro šimpanze není jejich SIV tak smrtonosné jako HIV pro člověka – zvláště jedinci s variantou MHC genu Patr-B*06:03 dokáží velmi účinně zpomalit množení viru. Jistě nebude náhodou, že lidská obdoba tohoto genu, HLA-B*57:01, má velmi podobné účinky.

U nakažených šimpanzů se také přednostně vyskytují varianty HLA-B*22:03 a 05, zatímco variantu HLA-B*22:04 u nich téměř nenalezneme. První dvě tedy do jisté míry chrání před následky nemoci, zatímco poslední by mohla poskytovat ochranu před nákazou.

Další varianty by mohly souviset s větší plodností nakažených jedinců nebo naopak náchylností k onemocnění. Obdoby všech těchto genů nalezneme i u člověka a jejich průzkum by tak mohl v budoucnu pomoci při vývoji léků či očkování proti HIV a AIDS.