Složení přátel se s věkem mění. Zatímco v mládí máme mnoho přátel, či spíš kamarádů, s léty jich ubývá. Oddělí se však zrno od plev a zbydou nám přátelství pevnější.

Výzkum týmu zvířecí psycholožky Alexandry Rosatiové z Michiganské univerzity ukazuje, že šimpanzi nám jsou v tomto ohledu podobní.

Není šimpanz jako šimpanz

Vědci čerpali z dat získaných během 78 tisíc hodin pozorování v národním parku Kibale v Ugandě mezi lety 1995 až 2016. Zoologové se při něm zaměřovali mimo jiné na vztahy 21 šimpanzích samců, jejichž věk se během studie pohyboval od 15 do 58 let.

Samci, na rozdíl od samic, obvykle zůstávají členy smeček, ve kterých se narodili. Vzájemně si čistí srst, společně loví a sdílejí i kořist. Přesto jsou mezi nimi patrné rozdíly, které se týkají vztahů a věku.

Výzkumníci rozdělili samce do tří kategorií – vzájemní přátelé, jednostranní přátelé (jen jeden ze samců vyznává náklonnost) a nepřátelé (nevraživé, minimálně neutrální jeden vůči druhému). K hodnocení vytvořili asociační index, který vše kvantifikoval podle pozorované náklonnosti a doby, kterou samci strávili spolu.

Když počítače vyhodnotily data pozorování, ukázal se nápadný rozdíl mezi samci mladými a samci staršími.

Svazky starších samců byly několikanásobně kvalitnější oproti svazkům mladších samců. Například čtyřicetiletý samec měl třikrát kvalitnější skóre na asociačním indexu ve srovnání patnáctiletým samcem.

Z dat vyplynulo, že šimpanzí samci emočně dozrávají kolem věku 35 let. Tehdy se začínají měnit jejich preference pro opravdové přátelství a snižuje se i jejich agrese vůči jiným samcům uvnitř tlupy. Starší samci věnují méně pozornosti prchavým svazkům, a naopak vyhledávají ty, které obstály ve zkoušce časem.

Vztahy jsou dobré pro přežití

Studie šimpanzů, publikovaná v žurnálu Science, nám může poskytnout nový náhled na lidské chování. Šimpanzí svazky jsou oblíbeným zdrojem srovnání, protože šimpanzi jsou příbuzným druhem a dožívají se i podobného věku. Pokud šimpanz ustojí nemoci dětství a nástrahy přírody, má šanci dožít se víc než šedesáti let.

Starší studie lidských vztahů dospěly k závěru, že pevnější přátelství jsou důsledkem vědomí vlastní smrtelnosti. Šimpanzi, alespoň se to předpokládá, však nejsou podobného uvažování schopní. Doktorka Rosatiová proto předpokládá, že za pevnějšími přátelstvími je vědomí, že stárnoucí šimpanz je bude potřebovat pro přežití víc než povrchní vztahy.