Práce pod vedením zooložky Rosy M. Garrigové si zvolila daný africký stát kvůli tomu, že zde žije až překvapivě velká část šimpanzí populace druhu Pan troglodytes verus - zvláště uvážíme-li rapidní šíření lidského zemědělství vypalováním lesů. Zkoumaný okres Sierra Leone jménem Moyamba je již lesů prakticky prost. Regionu dnes dominují zemědělská pole, bažiny a mangrovy. To znamená, že tradičně lesní stvoření, jakými šimpanzi jsou, čelí dalšímu problému i vlivem proměny habitatu.

Populace šimpanzů zde žije v roztroušených oblastech a pro vzájemný kontakt musí například překračovat silnice. Taktéž musí často narážet na lidská sídliště. Přesto se jim prozatím daří přežívat v relativně větším počtu. Jak proto museli uzpůsobit své chování? Právě to zkoumala práce Garrigové.

Blíže obydlím, dále od cest

Vědci pro sběr dat během několika let rozmístili na 24 infračervených kamerových pastí v předem propočítaném vzoru tak, aby statisticky významně pokryly rozsáhlou oblast regionu. Fotopasti následně po dobu osmi měsíců sbíraly data, která výzkumníci posléze analyzovali a odhalili nejčastější vzorce chování různých skupinek šimpanzů.

Výsledky naznačují, že šimpanzi si osvojili celou řadu návyků, jak se vyrovnat s lidskými vynálezy. Především se naučili vyhýbat se silnicím - pokud je musejí přejít, činí tak co nejrychleji, nepohybují se však v jejich blízkosti delší dobu. Namísto toho se přesunují v blízkosti bažin.

Samotným lidským sídlištím se však šimpanzi již nevyhýbají. Naopak se zdá, že se zdržují poměrně často v místech, kde žijí i lidé - což ale neznamená, že s lidmi přicházejí do přímého kontaktu. Do jisté míry je však "soužití" dané i tím, že obyvatelé Sierra Leone šimpanzům v průniku do lidských sídlišť aktivně nebrání. Pokud (až?) by lidé začali volně žijící šimpanze například odchytávat, popřípadě rovnou lovit, nejspíše by se na relativní idylce leccos změnilo. Netřeba déle vysvětlovat, že by šimpanzi neměli výraznější šanci na přežití.

Planeta opic se nekoná

Lidské osady šimpanze přitahují i z jiného důvodu - jsou alespoň částečným zdrojem potravy. Kamery zachytily šimpanze, kterak na farmách jedí lidmi pěstované ovoce (mango či ananasy). Je tak otázkou, jak dlouho může tolerance existovat. Je nejspíše jenom otázkou času, než většímu počtu farmářů začnou šimpanzí "pytláci" kvůli snižování úrody vadit.

V součtu lze říct, že se nicméně šimpanzi pro tuto chvíli naučili vyrovnat se s nepříznivou ztrátou habitatu a lidským sousedstvím. Do jisté míry se jim to nicméně podařilo také kvůli tomu, že rozsáhlé vypalování lesů je v dané části Sierra Leone relativně pomalé - což šimpanzům dává čas přizpůsobit se měnícím se podmínkám.

Antropogenní faktory, které jejích úspěch vysvětlují, ale budou nejspíše dále narůstat. A spolu s tím se může změnit i dosavadní přehlížení zdejší šimpanzí populace. Vědci tak doporučují podporovat v okrese Moyamba i jiné formy obživy obyvatel, než jen zemědělství - ideálně takové povahy, která by dále nezasahovala do stávajících šimpanzích habitatů. Již nyní jsou však šimpanzi v západní Africe často kriticky ohroženým druhem. Pesimisticky tak lze očekávat, že v praxi budou mít doporučení ze studie nejspíše velmi malý efekt. Planeta opic se zkrátka nekoná.

Studii publikoval PLOS.