Je to již víc než sedmdesát let, co tři beduíni nalezli v oblasti Kumránu v dnešním Izraeli svitky s náboženskými texty. Původ svitků, které obsahují nejstarší dochované rukopisy hebrejské bible není dodnes vysvětlen. Díky moderním technologiím se to ale může podařit.

Naznačuje to výzkum vědeckého týmu z Kumránského ústavu v nizozemském Groningenu. Badatelé podrobili jeden ze svitků důkladnému paleografickému výzkumu a ohlásili první výsledek – podle odlišného rukopisu odhalili dva různé autory jednoho ze spisů.

S umělou inteligencí na papyrus

Vědci svitky digitalizovali a dali je analyzovat umělé inteligenci.

Autoři studie, publikované v žurnálu PLOS, vycvičili algoritmy k tomu, aby odlišily inkoust od jeho pozadí ve formě kůže či papyru. Strojové učení následně zajímaly i ty nejmenší odlišnosti v tom, jak by různí lidé mohli různě napsat stejné symboly.

Strojová analýza spisů nakonec umožnila nalézt změnu ve svitku 1Qlsaa – jednom ze sedmi odhalených svitků v roce 1946, na němž se nachází 66 kapitol hebrejské bible. Na konci sedmadvacátého sloupce textu z celkových 54 algoritmus nalezl zlom v rukopisu – větší mezeru a změnu materiálu. Podle autorů studie se v tomto místě změnil písař.

Odhalení nejméně dvou různých autorů jednoho spisu by nahrávalo do karet starší hypotéze, že na tvorbě svitků pracovala skupina písařů.

Jednou budem' dál

Vědci nicméně upozorňují, že budou potřebovat větší balík dat z více svitků, aby se jejich domněnka potvrdila. Pro odlišnosti v psaní znaků může existovat prozaičtější vysvětlení – opotřebení pera, kterým byly svitky psány, může pozměnit způsob psaní pozorovaným způsobem.

Zatím tedy není možné říct, kolik lidí svitek vytvářelo. Pomocí umělé inteligence bychom však nakonec mohli zjistit přesný počet autorů všech svitků.

Je každopádně patrné, že strojové učení pomáhá odhalovat nové skutečnosti o řadě starověkých spisů. Do archeologie by mohlo vnést podobný vítr, jakým bylo kdysi radioaktivní datování.