Astronomové zahájili měření nejvzdálenější hvězdy, jaká kdy byla objevena, informuje na svém webu vesmírná agentura NASA. Využívají přitom výkonné přístroje Vesmírného teleskopu Jamese Webba.

Hvězdu objevili astronomové teprve loni pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu. Pojmenovali ji Earendel podle fiktivní postavy z Tolkienova románu Silmarillion.

Milionkrát zářivější

Poznatky astronomů ukazují, že trvalo 12,9 miliardy let, než světlo z Earendelu dorazilo k Zemi. To znamená, že hvězda zářila už 900 milionů let po Velkém třesku, který před 13,8 miliardy let odstartoval zrod našeho vesmíru.

Earendel však neleží pouhých 12,9 miliardy světelných let od nás. Vhledem k tomu, že vesmír se od Velkého třesku rozpíná (a to stále rychleji), září nyní tato hvězda ve vzdálenosti 28 miliard světelných let od Země.

Webbův teleskop zaznamenal hvězdu ve větších detailech než Hubble. Z dat jeho přístoje NIRCam (Near-Infrared Camera) vědci zjistili, že Earendel je masivní hvězda typu B, která se vyznačuje ostře modrou barvou. Je zhruba pětkrát větší než Slunce, víc než dvakrát žhavější a zhruba milionkrát zářivější.

(Slunce je hvězda typu G s povrchovou teplotou kolem 5 500 stupňů Celsia).

Vědci usuzují, že hvězda Earendel není ve své čtvrti hlubokého vesmíru sama. Na základě prvních analýz barev hvězdy z Webbova teleskopu, které Hubble nedokázal zaznamenat, se domnívají, že vidí náznaky chladnější a červenější doprovodné hvězdy.

Existence hvězdného souputníka by nebyla překvapením. Většina velkých hvězd jako Earendel je součástí dvojhvězdných systémů, připomíná v jejím popisu žurnál Space.

Pomohl Webb i Einstein 

Hvězda Earendel se nachází v galaxii Sunrise Arc a Webbův teleskop, stejně jako Hubble, ji zachytil nejen díky své pokročilé technice. Vděčí za to jevu, který je nazýván gravitační čočka. Bez něj by snímky, které vidíte, byly nemyslitelné.

Gravitační čočka, kterou v roce 1912 předpověděl Albert Einstein, vzniká, když mezi pozorovatelem (teleskopem) a zdrojem záření (hvězdou) se nachází objekt se silným gravitačním polem. V tomto případě to byla kupa galaxií WHL0137-08).

Snímek z Webbova přístroje NIRCam (Near-Infrared Camera), který odhalil, že Earendel je masivní hvězda typu B, která je více než dvakrát teplejší než naše Slunce a asi milionkrát svítivější. | zdroj: Kredit-Goddard Space Flight Center NASA

„Kupa, která se vyskytuje mezi Webbem a Earendelem, je tak masivní, že deformuje samotnou strukturu vesmíru, což vyvolává zvětšovací efekt, který astronomům umožňuje dívat se skrz ni jako přes lupu,“ vysvětluje na svém webu vesmírná agentura NASA.

A vysvětlení pro srpek, kde se Earendel nachází? Galaxii hostící tuto hvězdu gravitační čočka nejen zvětšila, ale také zdeformovala. Proto ji astronomové pojmenovali Sunrise Arc (Oblouk vycházejícího Slunce).

Uvidíme první generaci hvězd?

Základní zrcadlo Webbova teleskopu má šestkrát větší světelný výkon než Hubbleův teleskop, což mu umožňuje zachytit delší a slabší světelné vlnové délky. Díky této technologii jsme se během prvního roku jeho provozu dočkali mnoha objevů – od spirální „přízračné galaxie" vzdálené 32 milionů světelných let od Země až po jasné stopy molekul na bázi uhlíku v mlhovině v Orionu.

Vědci pomocí Webbova teleskopu objevili další vzdálené hvězdy ve vesmíru, avšak Earendel zůstává nejvzdálenější zaznamenanou hvězdou.

„Objevy (pomocí teleskopu Jamese Webba) otevřely novou oblast vesmíru pro hvězdnou fyziku a nový předmět zkoumání pro vědce studující raný vesmír, ve kterém byly galaxie nejmenšími detekovatelnými vesmírnými objekty… Máme opatrnou naději, že to je krok k případnému zjištění jedné z úplně prvních generací hvězd, složených pouze ze základních ingrediencí vesmíru vzniklých při Velkém třesku – vodíku a helia,“ píše se v prohlášení NASA.