Erupce sopky Vesuv 24. srpna roku 79 před naším letopočtem pohřbila v popelu a dalším sopečném materiálu italská města Pompeje a Herculaneum a zachytila nepřipravené obyvatele v posledních okamžicích života. Vědci dlouhé roky tyto „zamrzlé“ okamžiky odkrývají a nechávají je tak zase ožít. Za nejzajímavější objev lze označit muže se „skleněným mozkem“. Vědci tvrdí, že konečně odhalili jeho tajemství.

Muže ve věku kolem 20 let objevili archeologové už v 60. letech minulého století na nalezišti v Herculaneu. Až v roce 2020 však nahlédli do jeho lebky a našli tam něco, co nečekali –zeskelnatělé fragmenty mozku. Jejich výzkum také odhalil, že v obou městech dosáhly teploty během katastrofy místy více než pět stovek stupňů.

Vědce objev zmátl. Při takových teplotách by se mozek normálně roztekl na mazlavou hmotu. Muselo by dojít k prudkému ochlazení, a to dostatečně rychle. Na unikátnosti nálezu přidávala i skutečnost, že ze všech těch obětí erupce objevených od 18. století šlo o jediný takový případ.

Od té doby se objevilo několik hypotéz o tom, proč se mužův mozek změnil ve sklo. Tým vedený forenzním antropologem Pierem Paolem Petronem z neapolské univerzity podle serveru Futurism zjistil, že mozková tkáň muže se proměnila ve sklo (při procesu vertifikace) působením teploty až 520 stupňů. Její hodnotu určili vědci podle kusu dřeva ležícího opodál.

„Nalezené černé úlomky naznačují, že extrémní sálavé teplo dokázalo zapálit tuk v lidském těle a odpařit měkké tkáně,“ uvedli tehdy odborníci. Jejich zjištění vzbuzovalo pochybnosti. Někteří odborníci upozorňovali, že proces prudkého nárůstu teploty a následného ochlazení nebyl dostatečný k tomu, aby došlo ke vzácné vertifikaci. Také v přírodě k tomu dochází zřídka. Kapalný materiál se musí ochladit dostatečně rychle, aby nedošlo ke tvorbě krystalů.

Specifické podmínky

Nové světlo na proces, který umožnil zakonzervovat mozek po tisíce let, což je opravdu neobvyklé, vrhá nová studie vědců z římské Università degli Studi Roma Tre publikovaná v časopisu Scientific Reports. Podle expertů k přeměně mozkové tkáně skutečně došlo díky extrémnímu zahřátí a náhlému ochlazení a také poloze muže, který zrovna ležel v posteli, a celkovým podmínkám, v nichž se nacházel.  

Pomocí rentgenové analýzy a elektronové mikroskopie tým potvrdil, že mozek muže pracujícího jako hlídač ve svatyni se mohl proměnit ve sklo pouze při výrazném ohřátí nad 510 stupňů Celsia a po náhlém prudkém ochlazení. Vědci proto tvrdí, že muselo dojít k intenzivnímu, krátkodobému žáru, bleskovému zahřátí a náhlému ochlazení s tím, že specifické podmínky, lebka a páteř posloužily jako částečná ochrana pro organickou tkáň.

„Sklo, které vzniklo jako výsledek tak jedinečného procesu, dosáhlo dokonalého stavu uchování mozku a jeho mikrostruktur,“ cituje vyjádření vědců magazín Smithsonian. Přestože většina částí mozku byla poškozena, některé přežily právě díky jedinečné poloze mužovy lebky a páteře v době smrti, což pomáhá vysvětlit také skutečnost, proč byl jediným člověkem ve městě, komu „zeskelnatěl“ mozek. Vědci zjistili, že většina lidí zemřela na pláži při nezdařené evakuaci.

Jeho tělo následně pohřbily vrstvy popela, roztavených hornin a plynu, které tam proudily při nižších teplotách než v Pompejích, což umožnilo skleněný mozek zachovat pro vědce.