Člověk je společenský tvor. Vědci ve dřívějších výzkumech zjistili, že dětství strávené v sociální izolaci může poškodit mozek. Dosud však nebylo jasné, jaký mechanismus za tím stojí.

Mezi námi hlodavci

Nový výzkum týmu vedeného neurovědcem Kazuhiki Yamamurou z newyorské nemocnice Mount Sinai odhalil oblast mozku, která hraje významnou roli při sociálních stycích. Nachází se v prefrontální části mozkové kůry odpovědné za empatii, důvěru, kreativitu, anebo rozhodování složitých situací.

Osamělá holčička za sklem. | zdroj: Profimedia

Její identifikace otevírá cestu k léčbě poruch způsobených sociální izolací v dětství, které můžou poškodit schopnost navázat či udržet vztahy ve zbytku života.

Studie expertů z Mount Sinai byla provedena na myších, její výsledky by však měly platit také u lidí. Výzkumníci při ní podrobili některé hlodavce izolaci trvající dva týdny. Zjistili přitom, že jejich neurony odpovědné za sociální styky ve zmíněné oblasti mozku zakrněly.

Poté vědci vrátili myši zpět do kolektivu a sledovali, jak si v něm budou vést. Zjistili, že při společenském styku "kulhají na obě nohy". Výzkumníci nicméně objevili způsob, jak je znovu na nohy postavit – jaký sociální obvod v jejich mozku opravit.

Jak opravit mozek?

Podařilo se jim to pomocí optogenetiky. Tato metoda je však u lidí nepoužitelná – jsou k ní potřebná jak optická vlákna zavedená do mozku, tak genová editace umožňující zapínat a vypínat neurony pomocí světla.

Výzkumníci proto otestovali i druhou, chemogenetickou metodu, která spočívá v posílení aktivity neuronů pomocí léků. Také ta zlepšila sociální chování izolovaných myší. To znamená, že i u dětí bychom v budoucnu mohli šetrně opravovat mozek poškozený sociální izolací.

Těm, kteří tráví mnoho času o samotě, snad svítá na lepší náladu.