Američtí jaderní fyzici z Pacifické severozápadní laboratoře ve městě Richlandu se pustili do analýzy radioaktivních kostek, které patřily do nacistického projektu atomových zbraní.

„Je to vědecký experiment i historický projekt. Studujeme kostky z uranu i historické dokumenty, jejichž součástí jsou dopisy, které si psali vědci pracující na jaderném programu,“ cituje magazín IFL Science fyzičku Brittany Robertsonovou, která se na výzkumu podílí.

Svět mohl vypadat jinak

Vše začalo v roce 1940, krátce po začátku druhé světové války, kdy nacistický vůdce Adolf Hitler nařídil vědcům, aby mu vyrobili atomovou bombu. Kdyby se jim to podařilo, vypadal by dnes svět patrně jinak. Jenže Němci neuspěli – na rozdíl od Američanů.

Američané měli v jaderném výzkumu navrch. Vložili do vývoje atomových zbraní víc financí a zapojili do něj několikanásobně víc špičkových vědců. Mohli si to dovolit – také proto, že do Ameriky uteklo před Hitlerem několik významných jaderných fyziků židovského původu.

Především však měli na výzkum a vývoj klid i čas, protože ve válce vyhrávali a Německo bylo už počátkem roku 1945 v rozkladu.  

V prvních letech války však německý výzkum postupoval kupředu. Stavěl na studii Otto Hahna a Friedricha Strassmanna z roku 1938, kteří bombardováním neutrony rozštěpili atom uranu. Bylo jasné, že tímto procesem se může uvolnit nevídané množství energie, která by se dala využít ve válce.

Nacisté dali dohromady několik týmů jaderných vědců, kteří se zabývali vojenským využitím štěpné reakce. Dvě hlavní skupiny vedli věhlasní jaderní fyzici – nobelista Werner Heisenberg a Kurt Diebner.

Model reaktoru s kostkami v haigerlochském muzeu. | zdroj: Profimedia

Heisenbergova skupina postavila experimentální reaktor v Berlíně (potom byl převezen do městečka Haigerlochu na úpatí Alp). V něm se pokoušela o řízenou štěpnou reakci. Technici k tomu použili s 664 kostek z uranu zavěšených na 78 hliníkových řetězech a spouštěných do kontejneru s těžkou vodou. Celková hmotnost palivové vsázky (kostek uranu) byla 1,58 tuny.

Nedávné počítačové simulace popsané v magazínu Science News, naznačily, že kritický bod pro spuštění řetězové reakce nebyl v reaktoru dosažen. Analýza ukázala, že k tomu by byly nutné další stovky kostek.

„Atomovou bombu jsme připravovali, ale chyběly nám k ní ještě roky,“ přiznal během norimberského procesu ministr zbrojního průmyslu nacistického Německa Albert Speer.

Potvrdí se Jáchymov?

Reaktor, pokud se zmíněné primitivní zařízení tak dá nazvat, Američané po obsazení města rozebrali a kostky z přírodního uranu s hranou o délce pěti centimetrů odvezli do domů. Některé nicméně zůstaly v Německu.

Jedna z kostek se ocitla v pacifické laboratoři. Brittany Robertsonová kus uranu v ochranném obalu vytáhla z archivu a se svým týmem ho analyzuje. Skupina současně zjišťuje, kde skončily další krychle. Měřením rozpadu uranu a dalších radioaktivních prvků i studiem historických pramenů chtějí vědci zjistit, kdo, kdy a kde krychle vyrobil.

„Nejdřív musíme ověřit, zda kostka je skutečně z jaderného programu. Potom ji chceme porovnat s dalšímu dostupnými kostkami, abychom se dopátrali toho, která skupina ji vytvořila,“ řekl IFL Science vedoucí výzkumu Jon Schwantes.

Vědci předpokládají, že pochází z Heisenbergovy skupiny. Nevylučují však, že ji vyrobili Diebnerovi lidé. Dodnes se neví, zda tyto skupiny spolupracovaly, nebo si konkurovaly. Výzkum by do jejich vztahů mohl vnést více světla.

Američtí technici rozebírají reaktor v Haigerlochu. | zdroj: Wikimedia Commons

Analýzou nečistot pak výzkumníci chtějí určit, kde byl uran vytěžen. Nejspíš se potvrdí předpoklad, podle něhož pochází z uranových dolů v Jáchymově na severozápadě Čech. Na tento původ ukázal už dříve rozbor dvou vzorků uranu z reaktoru, které zůstaly v Německu.

Vědci také upozorňují, že při analýze kostek chtějí vypracovat nové techniky, které by vyšetřovatelům pomohly při vystopování původu pašovaných jaderných materiálů.