Zatímco obě sondy Voyager mají namířeno ven ze sluneční soustavy a čas od času ze znovu objeví zpráva, že tentokrát už venku jistojistě jsou, jejich měření budou jednosměrná a omezená možnostmi přístrojů na palubě. Pokud se tedy astronomové chtěli podívat na zoubek prachovým částicím, které si poletují v mezihvězdném prostoru, museli nějakou chytit. A to se nespíš povedlo!

Jak? Jednak s pomocí sondy Stardust („Hvězdný prach“), a potom také díky skutečnosti, že celá sluneční soustava je v pohybu a pospíchá naší galaxií rychlostí 220 km za sekundu. Při hledání mezihvězdných částic je nejtěžší odlišit je od těch místních – a právě částice, do kterých sluneční soustava v rámci svého kvaltu „bourá“ z jednoho daného směru, jsou těmi hlavními kandidáty pro další rozbor.

zdroj: Nature Fluorescenční snímek částice mezihvězdného prachu

Lze si je vlastně představit jako kapky vody, které se rozcáknou o přední sklo jedoucího auta. V rámci nasbíraných vzorků přinesla sonda Stardust zpátky na Zemi sedm takových kapek, tedy prachových částic, jejichž rychlost a směr odpovídal mezihvězdným předpokladům. O náročnosti jejich nalezení vypovídá skutečnost, že početnému týmu výzkumníků trvalo osm let, než dospěl k aktuálnímu závěru.

Na analýzu mikroskopických snímků získaných částic přitom nebyl sami: pomáhalo jim 30 714 dobrovolníků v rámci projektu Stardust@home, kteří dohromady provedli přes 100 milionů individuálních výzkumů. Nadšení vzbudila především vzájemná odlišnost jednotlivých částic. Astronomům napověděla, že složení mezihvězdného prachu bude daleko pestřejší, než předpokládali.

Zcela jasno budou mít ale až ve chvíli, kdy bude původ částic potvrzen zcela a úplně. A k tomu je zapotřebí provést jejich další, tentokrát spektroskopický rozbor. Jenom přípravu jeho nasazení vědci odhadují na zhruba tři roky – získané částice jsou natolik vzácné, že je potřeba s nimi zacházet nejenom v rukavičkách, ale především pomocí metod, které musí výzkumníci nejprve dopilovat.

Díky jejich pilované píli ale získáme přesnější představu o prostoru, který je pro současnou vědu obtížně dosažitelný a na cesty jeho směrem se zatím létá bez zpátečního lístku.