Tzv. temná hmota trápí astronomy a především kosmology už desítky let. Co je zač? To nevíme, ale její přítomnost naznačují pozorování viditelného vesmíru a z něj vycházející propočty. Temnou hmotu si lze představit třeba jako neviditelný řetěz, svazující trestance uprostřed pole bez jediného bachaře.

Člověk by počítal, že se zločinci rozutečou, ale neviditelná síla drží vězně pohromadě. A přesně totéž se děje s galaxiemi: pokud bychom vnitřní gravitační působení odvozovali z jejich viditelné složky, měly by se dávno rozprášit do všech směrů. Když ale do rovnic přisypeme podíl doposud neobjevené temné hmoty, galaxie zůstanou vzorně pohromadě.

Vědci se zatím domnívali, že temnou hmotu tvoří částice, které si „nevšímají“ okolního světa a ovlivňují ho pouze gravitačně. Dva astrofyzici ruského původu, Andrej Děrevjanko a Maxim Pospelov, ale předložili návrh, který s temnou hmotou pracuje nikoli jako se souborem částic, ale jako s prostorovou vadou – v podstatě trhlinami v časoprostoru.

zdroj: wikipedia

Čím takové trhliny hledat a měřit? Pomocí satelitů GPS! Děrevjanko s Pospelovem předpokládají, že ve chvíli, kdy se o Zemi podobná trhlina otře, dochází k jemnému posunu v čase, naměřeném na vzájemně seřízených atomových hodinách v satelitech a na pozemských GPS stanicích.

Neortodoxní nápad obou astrofyziků je zajímavou odbočkou od dosavadního úsilí najít stopy temné hmoty pomocí pozemských urychlovačů. To ale neznamená, že by pátrání v rámci Standardního modelu částicové fyziky ztrácelo smysl. I v případě hmoty, kterou nevidíme, se vyplatí rozhlížet do všech teoretických směrů, kde by mohla číhat správná odpověď.