Psal se rok 1912 a Titanic, tehdy největší parník světa a vůbec největší lidský výtvor, zavadil o ledovec, což přivodilo jeho zkázu. V ledových vodách našlo smrt na 1 500 pasažérů a členů posádky.

Do dnešních dnů leží Titanic na dně Atlantiku v hloubce 3800 metrů zhruba 600 kilometrů od pobřeží kanadského Newfoundlandu.  

Pět ponorů k legendě

Mezinárodní tým hlubinných průzkumníků, který absolvoval nejhlubší ponor v Mariánském příkopu, se v srpnu vydal k Titaniku v ponorce DSV Limiting Factor. Během pěti ponorů, které natáčela společnost Atlantic Productions pro chystaný dokument, pečlivě zkoumal trup vraku.

Průzkumný tým zjistil, že zatímco některé části vraku jsou téměř nedotčené, jiné již neexistují, nebo jsou v katastrofálním stavu. Nejhorší úpadek zaznamenal na pravoboku, kde se nacházela důstojnická kajuta.

Parks Stephenson – historik specializující se na Titanic, řekl, že to, co během ponoru spatřil, bylo šokující. "Kapitánova vana je oblíbeným obrazem mezi nadšenci Titaniku a teď je pryč," řekl.

Další částí, která bude podle Stephensona ztracena, je šikmá střecha oblouku na přídi, která zakrývá pohled do interiéru lodi.

"Titanic se vrací k přírodě," poznamenal Stephenson.

Poslední svědek katastrofy

Trosky jsou přitom jedinými svědky katastrofy. Všichni přeživší jsou již po smrti.

Špatné počasí v Atlantiku a silné podvodní proudy mají vliv na rozpad trosek Titaniku, stejně jako živočichové, kteří na něm žijí. Navzdory zimě, nízkému přísunu světla a obrovskému tlaku se tam nachází život. Podle vědkyně Clare Fitzsimmonsonové z Newcastle University jsou to hlavní faktory, které loď rozkládají.

Na troskách nacházejí mikroby, které pohlcují železo. Vytvářejí na něm "krupicové" struktury, a tak kov oslabují. Vznikají krápníky, které jsou křehké a při sebemenším tlaku se mohou rozpadnout.

Vědci studují, jak na dně Atlantiku různé druhy kovů erodují, aby určili, kolik času ještě Titaniku do úplné zkázy zbývá.

Zdroj: BBC News