Palácové lodě Nemi by se mohly řadit po bok starověkých divů světa. Více než stometrová plavidla využíval Caligula se svým dvorem jako starověkou verzi luxusních výletních lodí, a to ačkoliv plula pouze po hladině vnitrozemského sopečného jezera.

Lodě byly podle kronikáře Suetonia vybaveny deseti řadami vesel, jejich trupy byly vykládané šperky, paluby plné lázní a dokonce i vinic či ovocných stromů. Zkazky obvykle zjednodušují běžné výpravy na lodích z Nemi jako orgie, nemělo by se však opomíjet, že plavidla byla technickým zázrakem. 

Nevíme to ze spekulací – za Mussoliniho vlády odborníci odčerpáváním snížili hladinu jezera Nemi a vraky dvou potopených plavidel našli a zrenovovali. Potvrdila se tím jak jejich překvapivě fortelná konstrukce, tak i velikost – s více než 70 metry byly větší než tehdy průměrná, maximálně 50 metrů dlouhá plavidla.

Předpokládá se, že lodě z Nemi byly ve starověku potopeny po Caligulově vraždě. Jejích vyzvednutí a renovace ve 30. až 40. letech však byly pouze krátkodobým úspěchem. Spojenecké odstřelování pozic německé artilerie poblíž muzea s oběma loděmi způsobilo v květnu 1944 požár, který oba klenoty starověkého světa spálil na trout.

Až do 80. let se pak výzkum historie kolem lodí Nemi táhl hlemýždím tempem. Archeologové však doufají, že se na dně jezera ukrývá ještě třetí loď.

Své naděje zakládají na anekdotických historkách popisujících možnou existenci třetí lodě Nemi. V 16. století Francesco De Marchi, jeden z historicky prvních potápěčů, sestoupil v potápěčském zvonu do oblasti jezera, kterou se snížení hladiny za Musoliniho éry nedotklo.

V jeho záznamu průzkumu dna se lze dočíst o objevu trosek lodi dlouhé přes sto metrů. "Od té doby známe také vyprávění rybářů, kteří ve stejné oblasti do sítí zachytávali různé předměty," řekl pro History.com starosta města Nemi Alberto Bertucci.

Předběhl svou dobu

Průzkum tajemné části jezera se proto zaměřil na detailní sonarové mapování dna až devět metrů pod hladinou. Do zbroje je povolán i tým potápěčů.

Byl to právě Bertucci, kdo si průzkum vydupal – nejde ani tak o archeologickou iniciativu, jako spíše honbu za objevem, jenž by městu Nemi mohl alespoň částečně vrátit pozoruhodný objev, o který bylo připraveno. Parta potápěčů pod vedením Luigiho Dattoly z místního úřadu pro ochranu přírody paradoxně původně prozkoumávala dno jezera jenom kvůli hledání stop nelegálních skládek odpadu.

Průzkum samotný proběhl již v dubnu, žádné šokující výsledky zatím publikovány nebyly – dá se nicméně předpokládat, že případný nález, jeho ověření a publikace by zabraly déle než jeden měsíc.

Když vědci v roce 2014 poprvé od jeho zmizení v roce 1843 našli vrak HMS Erebus z nechvalně známé Franklinovy výpravy, trvalo měsíc, než byl objev oficiálně oznámen. Dodnes přitom nevíme z navazujícího průzkumu plavidla o mnoho víc o osudu námořníků. Italští archeologové mají oproti těm kanadským svou práci ztíženou desetinásobně starším předmětem jejich zájmu.

Pokud jejich mise stopy třetí lodě z Nemi skutečně odhalí, dva tisíce let staré trosky nám mohou napovědět víc o námořním kutilství Římanů. Nejen svými rozměry totiž plavidla Nemi předběhla svou dobu. Starověk sice disponoval i slovutnými námořními národy, jako byli Féničané nebo Řekové, po punských válkách Středozemnímu moři dominující Římané však ironií osudu měli k plavbě poměrně daleko.

Kotva jednoho z plavidel | zdroj: Wikipedia Římané sami byli hlavně suchozemci a jejich námořnictvo tomu většinou odpovídalo. Tradicí bylo ploché dno, spoléhali se rovněž spíš na hrubou sílu veslování, s nímž se ovšem daleko doplout nedalo. Lodě Nemi, ač cílené pro vnitrozemské jezero, byly ale do určité míry odlišné.

Zbytky plavidel vytažené ve 30. letech během Mussoliniho vlády disponovaly překvapivou mírou zručnosti. Do jejích vybavení patřila mimo jiné pístová čerpadla pro přečerpávání horké vody a kotvy vytvořené z kusů dřeva spojeného kovovými tyčemi.

Objev kotev ve skutečnosti rozsekl dlouho debatu historiků, zda se kotvy používaly už ve starověku. Kotva z jedné z lodí Nemi dokonce připomínala tzv. admirálskou kotvu, kterou v její kovové podobě znovuvynalezli Britové až ve 40. letech 19. století.

Minimálně v technickém ohledu by tak objev třetí lodě z Nemi mohl Caligulově éře dodat na trochu jiném puncu, než jenom období všeobecného morálního zmaru.

Moderní technologie by navíc byly vrak schopné prozkoumat zevrubněji, než tomu bylo před 80 lety. To celé však jenom pokud průzkum jezera s definitivní platností neodhalí, že na jeho dně se nachází už pouze odpadky zanechané zde ve 20. a 21. století.