Pod zasněženými vrcholky hor totiž vyrostli lidé, jejichž tuhé kořínky přesahují obvyklou odolnost horalů. Život ve stínu špičatých vrcholků není žádné peříčko, ale pod andskými štíty má díky sopkám svůj specifický charakter.

Ze sopečného podloží se totiž do podzemních vod uvolňuje značné množství zmiňovaného arsenu. Ten sice sám o sobě toxický není, ale v živém organismu je přeměněn na toxické látky – především oxid arsenitý.

A s tím už není žádná legrace. Dokáže vyvolat zvracení a svalové křeče, ale také člověka ochrnout nebo mu zastavit srdce. To však neplatí pro obyvatele z argentinského podhůří. Zatímco jinde na světě je dlouhodobé vystavení účinkům arsenu cesta k samým nepěknostem, ekzémy počínaje a rakovinou konče, andští horalé a horalky zvýšeným dávkám ve svém okolí nonšalantně odolávají.

zdroj: Chris Ford

Jak ukázal výzkum, vedený Karin Brobergovou z univerzity ve švédské Uppsale, odolnost vůči arsenu mají na starosti variace v nukleotidech genu, podílejícího se na jeho metabolizaci. Zatímco mezi obyvateli Kolumbie nebo Peru jsou tyto variace vzácné, v argentinských horách se s nimi roztrhl pytel.

Vědci dokonce díky zachovalým ostatkům odhadli kdy: před zhruba 7 000 až 10 000 lety. Protože arsen ohrožuje zejména malé děti a matky v reprodukčním věku, přežití se dočkaly jen ty, u nichž se buněčná variace odolná vůči arsenu objevila – a zcela podle zákonitostí evoluce pak svůj genofond předávaly dál.

Pak už jen stačilo počkat několik tisíciletí a vida, dnes mohou v Andách nad látkou, proslavenou detektivkami jako jeden z nejnebezpečnějších jedů, mávnout rukou.