I v největším keňském městě Nakuru má přístup k městskému kanalizačnímu systému jen každý čtvrtý obyvatel. Většina odpadu, včetně výkalů, tak končí v řece a v chudých oblastech, což s sebou samozřejmě nese zdravotní rizika.

Nakurskou vodovodní a kanalizační společnost proto napadlo, že by fekálie mohla dál zpracovávat a prodávat zpět lidem v podobě paliva. Výkaly tak shromažďuje ve speciálních obřích kádích, kde je dva až tři týdny suší. Poté je v peci zahřeje na vysokou teplotu, takže se vypálí všechny škodlivé plyny a zvýší se podíl uhlíku, díky čemuž je výsledný produkt hořlavější. Teplo jí zároveň slouží pro ohřev vody.

Z procesu vzejde prášek, který se promíchá s melasou a vzniknou brikety vypadající jako dřevěné uhlí. Vydrží hořet delší dobu a nekouří tolik, jako uhlí nebo dřevo. Navíc kilo vyjde jen na padesát amerických centů (22 korun).

Keňský nápad není sice převratný, protože historicky se jako palivo používaly například výkaly velbloudů a jaků, ale lidské výkaly ale doteď v této oblasti tabu. Každopádně vodovodní společnost má ambiciózní plán do konce roku svou výrobní kapacitu dvě tuny paliva měsíčně pětkrát zvýšit, což by zároveň pomohlo snížit množství odpadu vypouštěného do řek.