Co přesně Consumer Reports zjistila

Nezisková organizace Consumer Reports otestovala 23 populárních proteinových prášků a hotových nápojů z amerického trhu. Od každého produktu odebrala tři vzorky a poslala je do nezávislé laboratoře, která měřila obsah olova, kadmia a arsenu v jedné standardní porci.

Výsledek?

• 16 z 23 produktů překročilo hodnotu 0,5 mikrogramu (µg) olova na porci, kterou Consumer Reports považuje za maximální bezpečnou denní dávku z jednoho zdroje.

• Čtyři produkty překročily 2,2 µg, což je hodnota, kterou americká FDA uvádí jako maximální celkový denní příjem olova pro děti.

• Dva konkrétní výrobky obsahovaly v jedné porci 72 a 88 % limitu, který FDA stanovuje pro osoby, jež mohou otěhotnět (8,8 µg/den).

Podrobný přehled jednotlivých značek a zařazení do kategorií „vyhnout se“, „omezit“, „čas od času“ a „lze užívat denně“ najdete přímo v reportu Consumer Reports.

Zásadní detail: nejhůře dopadly rostlinné proteiny (zejména z hrachu a rýže), které měly v průměru zhruba devětkrát vyšší obsah olova než syrovátkové výrobky. Podobný trend už dříve ukázala nezávislá organizace Clean Label Project, která v letech 2023–2024 analyzovala 160 proteinových produktů a zjistila, že rostlinné a čokoládové varianty nesou více těžkých kovů než syrovátka a vanilka.

Kdo říká, co je „bezpečné“ množství olova

Zmatek vzniká i proto, že Consumer Reports a americká FDA pracují s jinými čísly.

Consumer Reports přebírá přísný limit z kalifornského systému varování Proposition 65, kde státní úřad OEHHA stanovil tzv. „safe harbor“ dávku olova na 0,5 µg denně z jednoho zdroje – především s ohledem na riziko poškození plodu u těhotných žen.Consumer Reports

FDA naopak pracuje s tzv. interim reference levels (IRL) pro celkový denní příjem z veškeré stravy: 2,2 µg pro děti, 8,8 µg pro osoby, které mohou otěhotnět, a 12,5 µg pro ostatní dospělé. Tyto hodnoty byly zpřísněny v roce 2022 tak, aby odpovídaly novému referenčnímu krevnímu limitu CDC a držely hladinu olova v krvi zhruba desetkrát pod hranicí, od níž se statisticky projevují zdravotní dopady.

Z toho plyne, že produkt, který Consumer Reports označí za „problematický“, může přesto splňovat limity FDA – zejména pokud dotyčný člověk jinak nejí stravu bohatou na olovo. Rozpor tedy není v měření, ale v filozofii: Consumer Reports volí zásadu maximální opatrnosti, zatímco FDA uvažuje o reálném celkovém příjmu populace.

Proč jsou rostlinné proteiny „špinavější“

Těžké kovy se do doplňků obvykle nedostávají ve fabrice, ale dřív – z půdy a vody, kde rostou suroviny. Olovo, kadmium či arsen jsou přirozenou součástí hornin, ale jejich koncentrace roste v oblastech s vulkanickou geologií a v regionech zatížených průmyslem a dopravou. Některé plodiny (rýže, hrách, kakao) mají navíc talent kovy z půdy „nasávat“ efektivněji než jiné. Přehled v časopise Environmental Research ukazuje, že hnojiva, pesticidy i zavlažování kontaminovanou vodou umí koncentrace těžkých kovů v plodinách několikanásobně zvýšit.

Clean Label Project ve své poslední zprávě upozorňuje, že organické proteinové prášky vykazovaly v průměru třikrát více olova a dvakrát více kadmia než neorganické – jednoduše proto, že se často vyrábějí z plodin pěstovaných v půdách s vyšším přirozeným obsahem kovů, bez „ředění“ syntetickými hnojivy. Rostlinné prášky z hrachu, rýže či sóji měly v jejich analýze třikrát víc olova než syrovátka. 

U syrovátkových a hovězích proteinů hraje roli kvalita krmiva dobytka a kontaminace vody, ale koncentrace bývají nižší. To však neznamená, že jsou automaticky „bez rizika“ – i zde lidé z Consumer Reports našli produkty, které by denně pít nechtěli.

Co olovo v těle dělá

U olova platí nepříjemné pravidlo: bezpečná hladina neexistuje. I nízké dávky, pokud se kumulují, zvyšují riziko zvýšeného krevního tlaku, poškození ledvin, poruch krvetvorby a u dětí také trvalých neurovývojových změn. Hladiny pod dřívějšími limity se pojí se zhoršenými kognitivními funkcemi a vyšším kardiovaskulárním rizikem.

Naštěstí platí i druhá část rovnice: jednorázové nebo občasné překročení limitu vás pravděpodobně nezabije ani nepoškodí. Jde o dlouhodobý průměr. Pokud si vezmete „podezřelý“ protein dvakrát týdně a jinak jíte pestrou stravu s minimem dalších zdrojů olova, bude vaše celková expozice pravděpodobně hluboko pod hranicí, která by dělala starosti toxikologům. Problém je u lidí, kteří pijí několik dávek denně a současně mají další zdroje – kontaminovanou vodu, práci v prostředí s olovem, kouření.

Jak se v tom neztratit: praktický návod pro běžného člověka

1. Zeptejte se nejdřív: opravdu ten prášek potřebuju?

   Mnoho lidí bere proteinové doplňky z čisté zvyku, i když běžnou stravou bez problémů pokryjí 1,2–1,6 g bílkovin na kilogram hmotnosti (u rekreačních sportovců). Nutriční poradci citovaní v článku Healthline i v reportu Consumer Reports připomínají, že ryby, vejce, luštěniny, mléčné výrobky a maso udělají stejnou službu bez bonusového olova.

2. Pokud proteiny používáte denně, vybírejte „prověřené“.

   Hledejte značky, které mají nezávislou certifikaci (NSF, USP, ConsumerLab) a zveřejňují výsledky testů na těžké kovy. 

3. Preferujte syrovátku, pokud vám sedí.

   Současná data ukazují, že syrovátkové a jiné živočišné proteiny mají v průměru méně olova a kadmia než většina rostlinných směsí, i když ani tady není riziko nulové. Pro vegany a lidi s intolerancí mléka to samozřejmě není řešení; v takovém případě dává smysl vybrat rostlinný produkt z „čistšího“ žebříčku a nepřekračovat jednu porci denně.

4. Pozor na kalifornské varování Prop 65.

   Na amerických výrobcích se může objevit žlutý štítek upozorňující, že produkt obsahuje chemikálii z listiny Proposition 65 – často právě olovo nebo kadmium. Neznamená to, že je výrobek „jed“, ale že při denní konzumaci už překročí velmi přísnou kalifornskou hranici. Pro pravidelné uživatele je lepší takové produkty obejít.

5. Neprolévejte se proteiny od rána do večera.

   U většiny produktů Consumer Reports předpokládá jednu porci denně. Dvě nebo tři odměrky denně znamenají dvojnásobný až trojnásobný přísun olova. Odborníci proto radí používat protein spíš jako doplněk po tréninku nebo občasnou svačinu, ne jako základ každého jídla.

6. Zvláštní opatrnost: děti, těhotné, snažící se o početí.

   Pro tyto skupiny jsou IRL FDA nejpřísnější, protože i malé dávky olova mají větší dopad na vyvíjející se nervový systém. Pokud dítě nebo těhotná žena proteinové nápoje vůbec potřebuje, měla by sahat po produktech s jasnou kontrolou kvality a konzultovat lékaře.

Příběh olova v proteinech zapadá do širší debaty o tom, jak má být regulovaný trh s doplňky stravy. Na rozdíl od léků nemusí výrobce v USA ani v EU předem prokazovat bezpečnost; úřady zasahují až zpětně, když se objeví problém nebo nezávislá investigace. Analýzy v časopise Food and Chemical Toxicology upozorňují, že stejný problém se už dříve objevil u doplňků vápníku, multivitaminů či dětských kaší – vždy šlo o těžké kovy z půdy.

Consumer Reports, Clean Label Project i část odborné veřejnosti proto volají po povinném testování doplňků na těžké kovy a po jasnějším značení výrobků, aby zákazník viděl nejen obsah bílkovin a cukru, ale i případnou zátěž toxiny. Dokud se tak nestane, zůstává hlavní filtrace na vás – na lidech, kteří se snaží žít zdravě a zároveň nechtějí pít příměs olova k snídani.