A přišla jako na zavolanou: nedávno jsme na Neddu psali o polární záři na Jupiterově měsíci Enceladus, která prozradila, že se pod povrchem měsíce nejspíš ukrývá moře.

Oproti tomu stará dobrá pozemská polární záře nám den nato názorně předvedla, že nemusí jít nutně o úkaz, spojený se severskými zeměmi. Na svědomí ji měla sluneční erupce z 15. března, která nepatřila mezi ty nejsilnější, ale měla poměrně dlouhé trvání a provázel ji mohutný výron koronární hmoty.

Ten k Zemi dorazil právě 17. března a díky své vhodné magnetické orientaci se s magnetickým polem Země střetl ve velmi silné geomagnetické bouři. Namísto bouře klasické ji neprovází blesky, ale právě záře, vznikající srážkami částic slunečního větru s molekulami v atmosféře.

Asi nejkrásněji ji zachytil Jan Drahokoupil: své časosběrné video pořídil kolem deváté hodiny večerní od kladenského Brandýska.

zdroj: YouTube

Nešlo samozřejmě o první, ani o nejsilnější záři nad naším územím – v průběhu jedenáctiletého slunečního cyklu jich zažíváme pět až osm a tou nejvýraznější v novodobé historii byla záře z 20. listopadu 2003.

Pokud vám letošní podívaná utekla a příští si chcete pohlídat, sledujte v době zvýšené sluneční aktivity monitor polárních září na stránkách České astronomické společnosti.