Psal se rok 1958, kdy si jistý Robert Phillips ze společnosti, která se podílela na restaurování Stonehenge, odnesl domů vyvrtané jádro z jednoho z kamenů této megalitické stavby. Restaurátoři tehdy do kamene vrtali, aby zpevnili jeden ze zlomených kamenů kovovou výztuží.

Později se Phillips přestěhoval do Spojených států a kámen si vzal s sebou na památku. Před několika lety, před svými devadesátými narozeninami, se však rozhodl vzorek předat vědcům.

Mineralogové tak dostali jedinečnou příležitost získat nové informace o monumentu, přesněji o kamenech, z nichž se skládá.

Nově zkoumaný vzorek kamene ze Stonehenge. | zdroj: Profimedia

Z kamenných kvádrů, které stojí na Salisburské pláni, by vzorky získat nemohli. Dnes to je přísně střežená památka chráněná nejen britským zákonem, ale i mezinárodními úmluvami. Je zakázáno do ní vrtat i za účelem vědeckého bádání. Nic ale nebrání vědcům analyzovat vzorky starší.

Phillipsův suvenýr z roku 1958 tak umožnil vědcům provádět geochemické analýzy pomocí moderních technologií, které na konci padesátých let ještě neexistovaly. A ty pomohly lépe poodkrýt minulost stavby.

Křemen jako řemen

Na první pohled není vzorek kamene nijak výjimečný – jeho nejdelší hrana měří sedm centimetrů.

Analýza již v minulosti odhalila původ kamenů. Ukázalo, že kameny ve Stonehenge pocházejí z lomu vzdáleného 25 kilometrů od monumentu. Nová studie, zveřejněná v magazínu PLOS One, tento poznatek rozšiřuje.

„Provedli jsme tomografické skenování horniny, prozkoumali ji rentgenovými paprsky, podívali se na ni pod různými mikroskopy a analyzovali její sedimentologii a chemii," řekl magazínu Science Alert hlavní autor studie David Nash, profesor fyzické geografie na univerzitě v anglickém Brightonu.

Data vypověděla víc o stáří jednotlivých zrn, které tvoří balvany zvané sarseny. Většina kamene obsahuje sedimenty z éry před 66 miliony let, tedy z doby dinosaurů. Některá zrna v hornině pocházejí dokonce z doby před 1,6 miliardy let.

Zajímavá je výjimečná pevnost celého kamene. Tvůrci monumentu vybrali kameny, které jsou složeny z 99,7 procenta z křemene. Jsou tedy extrémně odolné. V kameni drží malé krystaly pospolu jako částečky v moderním betonu.

Experti z doby kamenné

Naznačuje to, že lidé již před 4500 lety měli dobré znalosti o pevnosti a odolnosti materiálu a z nedalekého lomu nepřepravili na stavbu monumentu jen tak ledajaké kameny, ale jen ty nejodolnější.

„Tyto směsi jsou neuvěřitelně pevné. Přemýšlel jsem, jestli stavitelé Stonehenge mohli znát vlastnosti kamene a vybrali nejen nejbližší a největší balvany, ale také ty, které byly schopny odolat místnímu podnebí ve zkoušce času,“ řekl Nash, aniž by naznačil, k čemu dospěl.

Nemusí to být ještě konec objevů. Archiváři vědí, že při vrtání do kamenů v roce 1958 vznikly i další dva vzorky kamene, jejichž osud je neznámý. Pokud by se je podařilo jednou objevit, mohly by rozšířit naše znalosti o tom, co vše mohli stavitelé Stonehenge před tisíci lety znát.