Co přesně je uprostřed naší galaxie? Z dosavadních poznatků se předpokládá, že obří černá veledíra, kterou některé teorie dokonce pasují na díru červí. Ať už je to s ní jakkoli, její mohutné rentgenové „odplivnutí“ z před dvou let prolomilo rekordy.

Záblesk zachytil dalekohled Chandra, který krouží kolem Země a svými přístroji si všímá, kde se ve vesmíru co rentgenového šustne. V září 2013 k podobnému šustnutí došlo přímo u Sagittaria A*, jak astronomové označují zdroj záření, pocházejícího právě z tušené veledíry.

Předchozí záblesky ale ten zářijový zcela přebil: byl až 400x jasnější, než cokoli jsme doposud z galaktického nitra zaznamenali. Co přesně se nějakých těch pětadvacet tisíc světelných let od nás semlelo?

Sagittarius A* a výřez pozorovaného záblesku | zdroj: NASA

Teorie jsou dvě. První pracuje s planetkou, která byla během pádu do černé veledíry rozcupována slapovými silami a rozpálené zbytky vydaly silné rentgenové záření. Druhá pak přibližuje dění v jádru naší galaxie k tomu, co můžeme pozorovat i na Slunci: prolínání a svinutí magnetických siločar produkuje erupce, kterým se charakter záblesků ze srdce galaxie blíží.

Naopak alibi má nedaleké plynové mračno G2, díky kterému byl záblesk sice zaznamenán – astronomové si od pozorování mračna slibovali podobnou show –, ale které je ve skutečnosti od veledíry zhruba stokrát dál než místo, odkud rekordní rentgenová pecka vyšlehla.