Rámec planetárních mezí nastíněný v roce 2009 definuje devět základních procesů zemského systému, včetně regulace klimatu, biodiverzity a chemických procesů v oceánech. Překročení těchto limitů znamená nevratnou destabilizace ekosystémů.

V bezpečné zóně zůstávají jen dvě hranice – aerosolová zátěž a ozonová vrstva. Všechny ostatní „červené čáry“, včetně integrity biosféry i změn ve využívání půdy a biogeochemických toků, jsou nyní překročeny. To je obrovský problém.

Sedmý krok ke zkáze

Sedmý krok ke zkáze nedávno popsal Potsdam Institute for Climate Impact Research (PIK), přední centrum pro výzkum klimatu v Německu. Okyselování oceánů překročilo bezpečný planetární limit, uvedl institut ve své zprávě.

Dochází k tomu tak, že oxid uhličitý (CO₂), vypouštěný do atmosféry při spalování fosilních paliv, se rozpouští v mořské vodě, čímž dochází k produkci kyseliny uhličité a snižování pH oceánu, z něhož se postupně stává „velká nádrž jedu“.

Od průmyslové revoluce kleslo pH oceánů o 0,1 procenta, což se rovná nárůstu kyselosti o 30 až 40 procent.

Může se to zdát jako bezvýznamné, ale důsledky jsou obrovské. Kyselá voda rozpouští schránky měkkýšů, korálů a dalších živočichů. Způsobuje vymírání ústřic či planktonu a narušuje potravní řetězce od mikroskopického zooplanktonu až po velryby – a v konečném důsledku i lidi.