Vědci z Kodaňské univerzity na základě svého výzkumu tvrdí, že Země se zrodila mnohem rychleji, než se dosud myslelo. Zatím převládal názor, že naše planeta se formovala desítky milionů (až 50 milionů) let převážně srážkami planetárních těles. Podle 'kodaňské' studie to však trvalo pouze pět milionů let.

V astronomické měřítku to je velmi krátká doba. Stáří sluneční soustavy je odhadováno na 4,6 miliardy roku. Pokud bychom tuto dobu srovnali s běžnou délkou lidského života, tedy 75 lety, pak by se během naší pozemské pouti planeta vytvořila v časovém úseku pouhého jednoho měsíce.

Jak se rodí planety?

Vznikají v protoplanetárním disku. To, jak napovídá název, je plochý útvar rotačně souměrného tvaru z mračna plynu a prachu pocházejícího obvykle z explodující hvězdy. Mračno se vlivem odstředivé síly formuje kolem gravitačního centra (budoucí hvězdy – našeho Slunce).

Kde se gravitační centrum vezme? Jednotlivé kousky hmoty k sobě najdou cestu vlivem elektrostatické síly. Jakmile hmota shluků kousků naroste, začnou přitahovat i další hmotu gravitační silou.

Země bombardovaná meteority v rané fázi svého vývoje. | zdroj: Profimedia

"Země začala vznikat v podstatě z prachu. Milimetrová tělíska se spojovala dohromady, pršela na rostoucí těleso, a tak postupně vytvářela naši planetu," řekl jeden z autorů zmíněné studie Martin Schiller.

Vědci z Kodaňské univerzity v ní dospěli k závěru, že Země tímto způsobem vznikla za pouhých pět milionů let. Zjistili to analýzou radioaktivních izotopů železa v zemské kůře.

Rozborem kovových prvků v meteoritech výzkumníci objevili typ meteoritického materiálu se složením podobným Zemi – CI chondrity.

CI chondrity se dají označit za časové kapsle z doby formování sluneční soustavy před 4,6 miliardami let. Jsou to pozůstatky elektrostatické fáze zahušťování protoplanetárního mračna. Prach v tomto typu meteoritů byl rozptýlen v okolí rostoucího Slunce a naše planeta se vytvářela z materiálu v tomto disku.

Jeden z autorů studie, Martin Bizzarro, s CI chondrity –úlomky meteoritů, které jsou ekvivalentem sypkého materiálu sluneční soustavy. | zdroj: University of Copenhagen

Jak je ale možné, že Země se podobá kosmickému prachu z doby formování soustavy? CI chondrity – a jejich izotopy železa – v určité fázi své existence na našem povrchu provedly časový otisk.  Aby se otisk zachoval, muselo zažehnout jádro Země a poklesnout izotopy železa z předešlé hmoty. A na to zbývalo okno pěti milionů let.

Jiná Země

Vědci předpokládají, že obdobně mohly vzniknout i jiné planety. To znamená, že se mohly zrodit s podobnou rychlostí jako Země.

Je však zajímavé, že míra izotopů železa na Zemi je menší než jejich míra ve vzorcích z jiných planet. Z toho se dá usuzovat, že historie Země byla ve sluneční soustavě něčím atypická. Během jejího zahušťování mohlo nastat něco neobvyklého, co urychlilo její formování – třeba srážka s jiným objektem, nebo jiné kataklyzma, které mohlo proces urychlit.

Pokud se taková událost vyskytla, mohlo by to vysvětlovat, proč je pozemská geologie do značné míry odlišná od geologie jiných pevných planet.

Studie byla publikována v žurnálu Science Advances.

A nakonec krátké opáčko Velkého třesku a vzniku Země v dynamické vizualizaci.

zdroj: YouTube