Střídání dne a noci je pro nás pozemšťany samozřejmostí. Většina jiných planet, které jsou blíže své hvězdě než Země ke Slunci, však bývá „tidálně uzamčena“. To znamená, že tyto planety jsou ke své hvězdě gravitačně připoutány tak, že jedna strana je pořád pod jejími paprsky, zatímco druhá je stále ponořena do noci.

Na exoplanetách, tedy planetách obíhajících jinou hvězdu než Slunce, které mají takovou „vázanou rotaci“, panují extrémní vedra i třeskuté mrazy. Proto bývají pokládány za nevhodné pro život.

Nová studie, vypracovaná astronomy z Kalifornské univerzity v Irvinu a publikovaná v časopise The Astrophysical Journal, však upozorňuje, že život na nich existovat může. Mohl by se vyskytovat mezi oblastmi věčné noci a věčného dne – v pásu, kterému se říká zóna soumraku nebo hvězdný terminátor.

„Na exoplanetách s vázanou rotací může denní stranu spalovat žár hvězdy. Mohla by tedy být daleko za hranicí obyvatelnosti. Naproti tomu noční strana může být mrazivá a pokrytá ledem,“ říká na webu Kalifornské univerzity astrofyzička Ana Lobová, která zmíněnou studii vedla, a upozorňuje: „Život by ale na takových planetách za určitých podmínek mohl existovat v úzké oblasti na hranici obou těchto polokoulí – v hvězdném terminátoru.“

Poloha terminátoru se na Zemi a jí podobných planetách mění podle rotace planety, doby oběhu kolem hvězdy a dalších pohybů. Na planetách, které jsou s mateřskou hvězdou ve „vázané rotaci“ a jsou vůči ní natočené pořád stejnou stranou, zůstává terminátor ve stejných oblastech.

Exotická místa pro život

Lobová spolu s astrofyzičkou Aomawou Shieldsovou modelovala podnebí planet s vázanou rotací pomocí simulací, která se obvykle používá k modelování klimatu naší planety. Z nich vyplynuly dva typy těchto planet.

První a pro život méně příznivé jsou planety s vázanou rotací, na jejichž povrchu zpočátku převládá voda. Pokud by planeta byla pokryta vodou, pak by se voda na polokouli přivrácené ke hvězdě vypařila.

Pokryla by tak povrch planety tlustou vrstvou páry, která by šance na vznik života výrazně omezovala. Vodní pára je silný skleníkový plyn, a tak by výsledný svět připomínal nejspíš žhavou Venuši.

Kdyby ale na tomto typu planet převládala pevnina, pak by terminátor mohl být obyvatelný. „Noční ledovce“ by v něm tály, vytvořil by se obyvatelný pás obepínající exoplanetu.

„Ana ukázala, že pokud je na planetě hodně pevniny, může scénář, kterému říkáme ‚obyvatelnost terminátoru‘, existovat,“ upozorňuje Shieldsová. „Tyto nové a exotické stavy obyvatelnosti, které odhalujeme, už nejsou jen věcí science fiction. Ana odvedla práci, která ukazuje, že takové stavy mohou být klimaticky stabilní.“

Pátrejme v terminátorech

V minulosti vědci při hledání obyvatelných planet studovali zejména exoplanety pokryté oceány. Nová studie naznačuje, že kritéria pro hledání života mimo Zemi by měly být přehodnoceny.

Gravitačně svázaných planet může být ve vesmíru více než těch podobných Zemi. Tyto světy obvykle existují kolem trpasličích hvězd typu M, které mají slabší svit než Slunce, a kterých je na naší obloze až 70 procent.

Díky jejich nižšímu jasu se jejich zóna života (oblast umožňující existenci vody v tekutém skupenství) nachází blíže k hvězdám. Tato blízkost ale zvyšuje pravděpodobnost, že exoplaneta bude gravitačně svázána.

Možná, že namísto hledání druhé Země bychom mohli mít víc štěstí při hledání obyvatelných terminátorů.