Jejich letecké mistrovství lidé obdivují odpradávna, teprve nové miniaturizované přístroje ale umožnily nepřetržité studium aktivity těchto opeřenců. Studium, jehož výsledky přinesly nejedno překvapení. Jak referuje v posledním článku tým švédských ornitologů, rorýsi obecní mohou běžně bez přistání létat i celé měsíce.

Rorýsi patří mezi ptáky řádu svišťounů, kteří jsou proslulí svými leteckými schopnostmi. Už jen rorýsi obecní za letu sbírají potravu i materiál pro stavbu svých hnízd. I proto se švédští vědci zaměřili právě na ně.

Rorýse odchytávali na jihu Švédska v letech 2013 a 2014, přičemž na každého jedince připevnili malý akcelerometr pro měření aktivity a GPS lokátor pro sledování polohy. Ptáci se následně za stálého sledování rozletěli do teplých krajin. Ke dvěma desítkám označených ptáků se v následujících letech podařilo odchytit a jimi nasbíraná data analyzovat.

Není bez zajímavosti, že se vědcům podařilo jasně určit dvě základní zimoviště severských rorýsů – v západní a střední Africe. Překvapivé poznatky ale přinesl hlavně výzkum jejich letové aktivity. Relativně více "zastávek" si rorýsi dopřávají v období hnízdění. Nejen, že na snůšce sedí v noci, aby vajíčka zahřáli, ale v hnízdě přistávají i mnohokrát přes den, když kontrolují vajíčka a později krmí mladé.

V příkrém kontrastu s aktivitou rorýsů během hnízdění je aktivita během tahu do teplých krajin a v zimním období, které zde tráví. Během této takřka desetiměsíční periody ptáci přistávají jen výjimečně, nebo vůbec.

Někteří zástupci si dopřávali krátké přestávky v noci. Další výjimečně přistávali na několik hodin během tahu na jih. Obojí ale pravděpodobně souviselo spíše s nepřízní počasí, než s únavou. Jeden z ptáků podle nashromážděných údajů vydržel s jedinou dvouhodinovou přestávkou ve vzduchu neuvěřitelných 10 měsíců!

Za rozbřesku a při západu slunce rorýsi tradičně stoupali ve vzestupných proudech teplého vzduchu, aby se bez velkých energetických výdajů mohli dostat vysoko nad zem. Co se týče klouzavého letu, ten rorýsi provozovali, s výjimkou epizod, kdy si v noci chtěli odpočinout, spíše ve dne.

Důvodem pro toto denní chování je zřejmě přítomnost teplých vzestupných proudů, ve kterých mohli ptáci stoupat a následně se pomalu spouštět dolů. Výměna peří u ptáků úzce souvisela s kvalitou zimoviště – někteří přiletěli zpět do Švédska už úplně převlečení, zatímco další přepeření dokončili až tam.

Výkonům rorýsů se skoro až nechce věřit. Nad jejich leteckými schopnostmi ovšem stále visí řada otázek. Kde k tomuto stylu života berou tolik energie? Při svém lovu létajícího hmyzu musí být očividně mimořádně úspěšní. A nemůže se odrážet jejich energetická spotřeba na dalších aspektech organismu, třeba větší náchylnosti k parazitům a predátorům? Nebo je naopak pobyt ve vzduchu před jejich protivníky chrání? A jak se podobný způsob života vůbec mohl vyvinout?

Od řady dalších ptáků je známo, že dokáží spát při letu. Jak na tom jsou ale ještě extrémnější rorýsi? Zkrátka, jeden drobný druh ptáka očividně vystačí ornitologům jako objekt výzkumu ještě hodně dlouho.